HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9) Církevní aristokracie
Katoličtí preláti svými zakázkami rozvíjeli barokní formy ve všech sférách výtvarného umění.
Nezadali si přitom se svými středověkými předchůdci, kteří, stejně intenzivně, podporovali výtvarné umění své doby. Baroko se u nás markantně projevilo i na mincích a medailích vysokých církevních hodnostářů, jejichž jména už většinou nebyla česká.
Biskupský palác v Olomouci byl pro zdejší měšťany stále ještě novostavbou, když před ním roku 1694 zastavily tři kočáry. Z prvního, s vévodským erbem na dvířkách, vystoupil bledý chlapec, kolem kterého se ihned shlukla početná skupina štolbů, komorníků a tajemníků. „Tohle je opravdu nový pan koadjutor?“ šeptali si sloužící z biskupského paláce. Ti zasvěcení je nenechali na pochybách, bylo tomu skutečně tak. Pomocný biskup olomoucký, Karel Josef Johann Lotrinský, se právě ujímal svého dalšího úřadu. Bylo mu čtrnáct let.
Barokní biskupové a arcibiskupové reprezentovali katolickou církev, tedy nadnárodní, centrálně řízenou organizaci, s pevným místem v mocenské struktuře Evropy. Nebyl důvod, aby pocházeli ze země, kde zastávali úřad. V Českém království, ve kterém ještě doznívala rekatolizace, byl jejich cizozemský původ spíš žádoucí. Monarchie se už stabilizovala ve své absolutistické podobě a propojování světské a církevní moci vyplývalo ze situace. Docházelo k němu sice již v renesanci, ale v 17. století, v zemích s dominancí katolické církve, patřilo k dobových charakteristikám.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
Věčný Egypt plný zlata.
Egypťané rozlišovali zlato dle jeho původu na dva druhy.
„nub-en-mu“ ( zlato řeky ) získávané z naplavenin zlatonosných řek a
„nub en-et“ ( zlato hor ), které představovaly zlaté žíly.
Egypt - Egypťané rozlišovali zlato dle jeho původu na dva druhy.
„nub-en-mu“ ( zlato řeky ) získávané z naplavenin zlatonosných řek a
„nub en-et“ ( zlato hor ), které představovaly zlaté žíly.
Zlatý písek z řek se získával pomocí vaků z ovčí vlny. Ovčí rouno tvořilo jeho vnitřní část, která se naplnila vodou. Dva muži s ním pak třásli a následně vylili vodu i s částicemi lechké zeminy. V ovčím rouně zůstaly zachycené těžké částečky zlata.
Egypťané vyvinuli i metody k účinné těžbě zlata z křemenných žil. Horninu obsahující zlatou rudu drtili na prach a míchali s vodou. Vzniklý kal přelívali do speciálních bazénů kde se zachytával sediment a hromadilo zlato.
Ryzost egyptského zlata byla obvykle 17 – 23,5 karátů. Nejčastější příměsí ve zlatých slitinách bylo stříbro.
Je zajímavé že stříbro považovali Egypťané pouze za jeden z druhů zlata. Nazývali jej "bílé zlato".
Zlato zpracovávali tepáním, gravírováním a osazovali jej drahými kameny. Zlato zdobilo obelisky, sloupy, nábytek a vyráběly se z něj šperky, amulety i pohřební masky. Zlato mělo pro posmrtný život magický význam. Egypťané jej vnímali jako záruku nesmrtelnosti. Proto jím zdobili jak chrámy tak i hrobky.
Obrovské prostředky věnované k zajištění dostatku zlata pro záhrobní život zdánlivě dusily ekonomiku země a jsou považovány za umrtvování kapitálu. Někteří badatelé se ale na tuto záležitost dívají jinak. Ačkoliv Egypt v podstatě neznal peníze, roli univerzálního oběživa zde zastávalo zlato. Královské pohřby z tohoto pohledu byly způsob "ukládání" zlata, jehož množství v oběhu se tím po mnoho generací udržovalo na konstantní úrovni. Chránili se tak před inflací.
Zlato bylo v Egypťe opravdu všudypřítomné. Král Tuštattu psal dokonce egyptskému faraonovi Thutmose IV.: „Pošli mi zlato! V tvé zemi je zlata jako písku "
I dnes můžeme obdivat krásu zlatých mincí s důvěrně známými motivy starověkého Egypta. Pyramida. Hieroglyf. Scarabeus. Mumie. Symboly věčného Egypta a jeho nesmrtelných faronů nalezneme na nových mincích, které vydává mincovna PobJoy. Jde o první mince na světě, které jsou raženy ve tvaru pyramidy.