Pamětní bimetalová mince k 10. výročí vzniku 

V listopadu 1989 vyvrcholila politická a společenská krize v Česko – Slovensku, výsledkem byl pád komunistického režimu. Něžná revoluce otevřela diskusi o podobě česko - slovenských vztahů, názvu a existenci společného státu. Už v březnu 1990 přijala Slovenská národní rada ústavní zákon o názvu, státním znaku, státní pečeti a o státní hymně Slovenské republiky a v dubnu 1990 Federální shromáždění přijalo ústavním zákonem název státu Česká a Slovenská Federativní Republika. Na Slovensku nadále sílily hlasy po větší míře nezávislosti na úředních orgánech sídlících v Praze. Výsledkem bylo, že SNR přijala 17. července 1992 Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky a 1. září 1992 Ústavu Slovenské republiky. Když jednání o obsahu a podobě federace neuspokojily jednací strany, národní politické reprezentace se dohodly na klidném rozdělení státu. Rozhodnutí dostalo zákonný rámec 25. listopadu 1992, kdy Federální shromáždění schválilo ústavní zákon o zániku Česká a Slovenské Federativní republiky.

Vznik samostatné Slovenské republiky 1. ledna 1993 byl provázen radostí, ale i obavami. Radostí proto, že Slováci vystoupili z anonymity a dosáhli plnoprávní postavení v rodině národů, navazující na odkaz svých dějin reprezentovaný osobnostmi jako byl kníže Pribina, sv. Cyril a Metod, Bernolák, Štúr, Štefánik, Hlinka. U mnohých převažovaly obavy z očekávání negativních dopadů. Emoce však rychle vystřídala tvrdá práce – bylo potřebné vybudovat demokratické instituce státního života, pokračovat v transformaci ekonomiky, či definovat koncepci zahraniční politiky. Mezi nově zřízené instituce patřila taky Národní banka Slovenská. I ona se musela okamžitě vypořádat s vícero závažnými problémy jako zavedení nové měny, formování měnové politiky, starostlivost o devizové rezervy státu, udržení úrovně inflace pod kontrolou nebo zabezpečení dohledu nad bankovním sektorem. Zvládnutí prvních měsíců působení centrální banky bylo dobrým základem pro systematický vývoj ve všech oblastech její činnosti. Dnes můžeme říci, že nový stát prokázal svoji životaschopnost. Už v lednu 1993 se Slovenská republika stala členem OSN, v červnu členem Rady Evropy a v říjnu 1993 byla podepsaná dohoda o přidružení k Evropským společenství.

A přesto, že vnitropolitický vývoj měl i své úskalí a problémy, Slovenská republika udělala v posledním čase veliký pokrok ve všech sférách. Proto byla v roce 2002 přijata do OECD a na konci roku 2002 stojí na prahu úspěšného završení přístupového procesu s očekávaným pozváním do Evropské unie a NATO. Pro Slovensko se tak otevírají nové perspektivy ve sjednocené Evropě.