ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (43)
Známky Žatce I.
Když jsem psal o Karlových Varech jako městě s pozoruhodnou numismatickou, potažmo notafilistickou minulostí, v ještě větší míře to platí o Žatci, místě s dlouhou, více než tisíciletou historií.
V středověku zde působila mincovna, kterou po centralizaci ražby mince kolem roku 1300 do Kutné Hory připomíná název jedné ze sedmnácti šmiten tehdy tam zřízených. V revolučních letech 1848–1849 byla vydána v Žatci řada nouzových platidel, a to jak papírových poukázek, tak i kovových, svépomocí zhotovených mincí. Bývají k nim řazené také kruhové kartónové peněžní známky, z nichž ale některé budou patrně z pozdější doby. V roce 1918 byla městem vydaná emise tzv. „politických“ nouzovek, jimiž i Žatec demonstroval příslušnost k provincii Deutsch Böhmen. V roce 1922 od 2. do 18. září byla v Žatci pořádána německá vzorková výstava (Deutsche Waren und Musterschau). Při této příležitosti byly vydány papírové poukázky s hodnotami 50 haléřů, 1 a 2 Kč, jejichž platnost byla omezená na dobu trvání akce. Výčet žateckých platidel uzavírá desetimarková pokladniční poukázka s datem 5. května1945 vydána městem v hodnotě 2 000 000 marek, ale do oběhu již neuvedená. Od konce 19. století se v Žatci razily k rozmanitým účelům také účelové známky. Ačkoliv Žatec patřil počtem obyvatel a domů mezi středně velké obce, množství zde vydaných účelových známek je mimořádné a Žatec se v tomto ohledu řadí v Čechách k velkým městům. Jaká je příčina tohoto jevu? Zřejmě půjde o kombinaci více faktorů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
Vzpomínka na Jiřího Harcubu Jedna z jeho posledních realizovaných medailí
V předminulém čísle M&B všechny sběratele československých a českých mincí a medailí překvapila stručná, velmi smutná zpráva, že 26. 7. 2013 ve věku 84 let zemřel světově uznávaný glyptik, sochař a medailér Jiří Harcuba.
Zpráva o to smutnější, že před třemi roky poskytl Jiří Harcuba v plné tvůrčí síle rozhovor pro časopis M&B (č. 4/2010).
Jméno Jiří Harcuba se stalo pojmem uznávaným na celém světě – od Spojených států až po Japonsko. Narodil se 6.12.1928 v Harrachově ve sklářské rodině a ve svém rodišti se v duchu rodinné tradice vyučil rytcem skla. Bylo to v těžkém období válečných let 1942-1945. Po válce absolvoval v letech 1945-1948 Státní odbornou školu sklářskou v Novém Boru u prof. Karla Hrodka. V roce 1948 studoval jako mimořádný posluchač na Pedagogické fakultě Palackého university v Olomouci a odtud přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kterou absolvoval v letech 1949-1954. Studoval zde pod vedením prof. Karla Štipla, u něhož získal v letech 1958-1961 uměleckou aspiranturu. Do roku 1965 pak působil jako lektor v rytecké dílně Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, byl asistentem u prof. Stanislava Libenského. Dva roky, 1965-1966, studijně pobýval v Londýně, kde učil na Royal College of Arts. Doma do roku 1969 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze jako asistent a v roce 1970 se habilitoval na docenta. Normalizační režim jej, už jako docenta, uvěznil. Po propuštění pak nesměl u nás doma vyučovat, ale tvořit naštěstí mohl. Od roku 1971 tedy pracoval samostatně a jeho působištěm byla Praha. Ve své tvorbě se často vracel k tradiční práci rytců kovu, věnoval se lité i ražené medaili.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
