Ze světa kovových známek (5) Výtahové známky
Provoz a údržba výtahů byly v první polovině XX. století hrazeny částečně prostřednictvím kovových známek, které tak byly svým účelem, k němuž byly vyraženy, obdobou známek k samoobslužné úhradě jízdného městské dopravy.
Provoz a údržba výtahů byly v první polovině XX. století hrazeny částečně prostřednictvím kovových známek, které tak byly svým účelem, k němuž byly vyraženy, obdobou známek k samoobslužné úhradě jízdného městské dopravy, jimž jsme věnovali článek v minulém čísle...
Známky, které prodával správce domu, nebo platné mince se vhazovaly před jízdou do mincovního automatu v kabině výtahu. Ražby z doby c. a k. rakouské monarchie zastupovaly niklový, později železný dvacetihaléř, vzor 1892 respektive 1916 o průměru 21 milimetrů. Tento parametr splňují z mně známých výtahových známek pouze dvě ražby, známka podniku na výrobu výtahů Ing. Jaroslav Moučka založeného roku 1905 (obr. 1) a známka, kterou vydalo Lidové stavební a bytové družstvo v Plzni (L. S. B. D.). (obr. 2) Známky s hodnotou 20 (haléřů) odpovídajících parametrů mi nejsou známy. Výtahové známky o větším průměru 24,5 a 25,1 mm jsou podle svého provedení nejstarší, dozajista ražené ještě za Rakouska-Uherska pro domy čp. 239-II a 977-II v Praze Novém Městě, ale žádnou určitou minci tehdejších peněžních soustav nenahrazovaly (obr. 3-4). V období první republiky i Protektorátu Čechy a Morava byly výtahové známky ekvivalentem padesátihaléřové mince, vzor 1921 či 1940. Nominální hodnota 50, ovšem bez uvedení názvu dílčí měnové jednotky, byla na některých známkách i uvedená (obr. 5). Známky z této doby měly identický průměr 22,0 mm jako obě výše uvedené mince a mohly být padesátihaléři i nahrazeny. Znamená to tedy, že všechny výtahové známky průměru kolem 22 mm vznikly nejdříve v roce 1921, kdy bylo s ražbou padesátníků započato. Po druhé světové válce se od praxe užívání výtahových známek upustilo a náklady na výtah byly zahrnuty do nájemného.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
Alžběta II. Rekordmanka britských dějin
Alžběta II. oslaví v dubnu už 86. narozeniny, ale letošní rok je pro anglickou královnu
významný jinou událostí.
V únoru uplynulo 60. let od chvíle, kdy na britský trůn usedla po Alžbětě I. a Victorii další význačná panovnice – žena. K tomu, aby překonala rekord královny Victorie, už Alžbětě II. chybí jen tři roky. Čím se ale už teď zapsala do historie?
Princezna Elizabeth Alexandra Mary se narodila v roce 1926 jako nejstarší dcera prince Alberta a Alžběty Bowes-Lyon. Albert byl druhorozeným synem krále Jiřího V., s jeho
kralováním se tudíž moc nepočítalo, a proto i jeho dvě dcery mohly prožít relativně normální dětství. Samozřejmě ale byly i ony spjaty s královským životem. Z toho jim plynula řada výsad a povinností. Alžběta i její sestra Margaret dostaly soukromé učitele, kteří kladli důraz hlavně na výuku historie a zeměpisu, ale také na matematiku a francouzštinu. Kromě toho sestry braly i hodiny tance, zpěvu a výtvarného umění. Ani jedna však nebyla cíleně připravována na to, že jednou převezme vládu
Tahle možnost vyvstala, když bylo Alžbětě deset let. Tehdy její rodinu čekaly velké změny. V roce 1936 zemřel Alžbětin dědeček Jiří V. a vládu převzal Edward VIII., Alžbětin strýc. Jenže ten si navzdory veřejnému mínění, církvi i radám britské vlády prosadil skandální sňatek s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou a kvůli tomuto kroku byl po pouhých šesti měsících vlády prakticky dohnán k abdikaci. Poté připadla vláda jeho mladšímu bratrovi (Alžbětinu otci), který se nechal korunovat coby král Jiří VI. Jeho zemi bohužel čekaly těžké válečné časy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
