Žichlický nález Nový rozbor pražských grošů Karla IV.
V Žichlicích1 – již zaniklé osadě která se nacházela východně od Teplic, byla na jaře roku 1950 objevena při srovnávání dvora u domu čp. 9 hliněná nádobka s pražskými groši ze 14. století.
Zásluhou pana J. Pěčka dlouholetého předsedy pobočky Numismatické společnosti čsl. v Teplicích se podařilo zachytit celkem 285 celých a 5 zlomků mincí Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV., které byly předány ke zpracování do numismatického oddělení Národního muzea v Praze2. Z nádobky byl zachráněn pouze jediný střep o velikosti 37 x 30 mm, který pochází patrně z místa největší baňatosti (břicha).
Žichlický grošový nález byl zpracován a publikován Pavlem Radoměrským3. Jeho práci ztěžovala hlavně špatná čitelnost pražských grošů pro tento úsek českého mincovnictví typická, s „nedbalou“ mělkou ražbou nebo ražbou na nerovných střížcích, což pravděpodobně urychlilo i proces jejich otěru oběhem. Samostatné chronologie Janových, Karlových ani Václavových grošů v době rozboru tohoto nálezu ještě nebyly známy a proto nálezové mince P. Radoměrský určoval podle základního díla Josefa Smolíka4. Jednotlivé typy pražských grošů žichlického nálezu ale také porovnal s groši objevenými v depotu podobného charakteru, z Kamenu u Tábora5. Těžištěm žichlického nálezu byly pražské groše Václava IV. (1378-1419). Hlavně z nepřítomnosti Václavových grošů se značkou „čtyřlistý kvítek“, která byla zastoupena několika kusy v nálezu z Kamene a dalších aspektů usoudil na uložení žichlického pokladu do země ještě za života Václava IV. Bylo by jistě přínosné zabývat se také novým rozborem Václavových grošů, který nám v současnosti umožňuje chronologie Jiřího Hány6.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
Ze světa kovových známek (15) Reklamní známky
Reklamní neboli adresní známky nejsou, podobně jako kouzelnické ražby, při striktním výkladu numismatiky považovány za materiál náležící do oboru, protože až na výjimky nezastupovaly žádnou z funkcí peněz, viz definici M+B 3/2013 str. 16.
Aby byly uchovávány a stále držiteli připomínaly vydavatele, byly efektního provedení připomínající mince, nebo měly vzbudit dojem, že jsou talismanem pro štěstí, což na nich často bývá i uvedeno a mají proto vyobrazené symboly štěstí, nejčastěji čtyřlístky a podkovy. Svým charakterem se podobají spíše medailím, jimž se ve svých vrcholných provedeních přibližují. Určitě ale není ztrátou času se těmito ražbami hlouběji zabývat.
Nejstarší české reklamní známky zachycuje již soupis sbírky českých ražeb W. Killiana z roku 1858 (obr. 1 a 23). Jejich ražba se rozšířila od přelomu 60. let XIX. století zejména v Praze, ale i v Plzni (obr. 2), Teplicích (obr. 3) i v jiných městech. Starší název adresní známky vznikl z toho, že na nich byla uvedena adresa vydavatele. Řada takových ražeb je z doby před jubilejní výstavou v Praze v roce 1891, kde se firmy prezentovaly honosnými známkami (obr. 4). Adresní známky byly připevňovány na dodávané výrobky jako reklamní pozornost, proto byly v ojedinělých případech opatřené dodatečně proraženými otvory. Tato praxe pokračovala i v době první republiky.
Zvláštním druhem reklamních známek byly hrací známky, které se dávaly jako pozornost při nákupech, a byly popsané v M+B 1/2013. Jejich neznámějším zástupcem jsou ražby Vilímkova nakladatelství v Praze s legendou Česká známka ku hře.
Známky s platnou mincí adjustovanou v hliníkovém prstenci opatřeném ražbou byly ražené počátkem XX. století v USA, od počátku následujícího století i v Německu1 a u nás. V době Rakousko-Uherska se vkládala jednohaléřová mince vzor 1892, v meziválečném období pětihaléř vzor 1923. Letopočet na vloženém platidle patrně limitoval dolní časovou hranici vzniku ražby nebo dokonce i známku datoval. Všechny mně známé ražby pražské firmy Wolf & Schleim mají vložený haléř ročník 19032 (obr. 5). Hliník byl z hlediska ražby účelových známek novým materiálem a známky textilního závodu v Rytířské ulici 26 mohou patřit k nejstarším hliníkovým účelovým ražbám u nás. Český výrobní původ těchto ražeb není jistý pro jejich značnou výrobní podobnost se soudobými ražbami z Německa.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013