1000 Pengö, 1. 7. 1927 Varianty maďarské bankovky, Pick 94
Jsem sběratel papírových platidel se specializací na maďarské bankovky.
Sbírám známé varianty a hledám neznámé varianty. Po zavedení internetu
se mi dost rozšířily možnosti a tak jsem mnoho variant zaregistroval
právě na webových stránkách sběratelů maďarských bankovek nebo na
internetových aukcích. Je docela zajímavé, že stále nacházím nové a nové
varianty. Hlavní zdroje informací jsou však mezi sběrateli a obchodníky.
A tak mohu konstatovat, že mám v evidenci varianty které dosud nejsou popsány v žádných, a to ani specializovaných katalozích (ani maďaských...). Rád bych nyní prezentoval varianty na jedné z nejkrásnějších a nejvzácnějších bankovek Maďarska – na 1000 Pengö, 1. 7. 1927.
Bankovka je tištěna hlubotiskem, v převážné barvě modré. Je nejen velmi pěkná, ale má vazbu na český stát a to hned dvakrát.
Po krátkou dobu platila i na našem území a to 2. 11. 1938–26. 6. 1945
Na rubové straně je přepis obrazu Gyuly Benczúra s názvem Křest svatého Štěpána I. v roce 984 českým biskupem. Přepis obrazu do rytiny provedl Franke Ruppert.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
