Sovereign Zlatá chlouba anglických králů
Tato zlatá mince ve středověku ohromovala současníky, v 19. století stabilizovala Británii, putovala až do nejzazších koutů impéria.
Byla ražena v mincovnách na pěti kontinentech, obchodována byla vysoko nad cenou zlata. Byla také masivně falšována a dodnes je ozdobou numismatických sbírek.
První svého druhu
Sovereign, známý také jako double ryal, zlatá mince s hodnotou 20 šilinků, byl nejvyšším nominálem konce 15. století. První sovereigny byly vyraženy roku 1489 za vlády Jindřicha VII. Název je odvozen ze zobrazení panovníka na trůně na aversu. Revers nesl erb na tudorovské růži. Honosné renesanční provedení sovereignu mělo ohromit ostatní panovníky na kontinentu a dokázat sílu a bohatství Anglie. Kromě sovereignu byly raženy i jeho 2 a 3 násobky na silnějším střížku. Mince měla hodnotu jedné libry šterlinků (20 šilinků), vážila 15,55 g a měla ryzost 23 karátů. Váha i ryzost sovereignu během dalších století kolísala. Razil se i tzv. fine sovereign s hodnotou 30 šilinků. V polovině 16. století se za vlády Jakuba I. pro zlatou minci v hodnotě 20 šilinků začaly používat jiné názvy. Unite, ražený do roku 1662 měl zpečetit spojení Anglie a Skotska a později i laurel, podle vavřínového věnce ve vlasech panovníka. S příchodem strojové ražby byly tyto zlaté mince nahrazeny guineou, pojmenovanou podle země, odkud pocházelo zlato na její ražbu, a sovereign byl zapomenut.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (1) Monument zmizelý v nenávratnu
Jako první z této série „Památky na bankovkách“ se spolu podíváme na bankovku Afgánského království z období vlády krále Muhammada Záhira Šáha.
Na otázku, proč zrovna tato bankovka je vybrána jako první, je odpověď vcelku jednoduchá. Z pohledu časové osy je to teprve nedávno, kdy byla tato kulturní památka, vyobrazená právě na této bankovce – nenávratně zničena.
Historie Tato památka zde stála již od 6. století v poklidném stínu skalního masivu. Jedná se o sochy Buddhy Vairóčanu a Buddhy Šákjamuniho z Bámijánského údolí. Po několik staletí tyto sochy Buddhů odolávaly zubu času a ne vždy se ve středověku k sochám lidé chovali přívětivě. Jednou z mála výjimek byl král Amanulláh (vládl 1926-1929), který si uvě
domoval hodnotu a výjimečnost těchto soch a začal proto podnikat opatření k jejich ochraně. Bohužel jeho nástupci takové pochopení pro památky neměli a sochy ponechali vlastnímu osudu. Přesto se roku 1969 započalo s opravami soch s pomocí indických archeologů. Práce nešla podle představ díky různým vlivům. Pracovat se dalo pouze čtyři měsíce z roku kvůli počasí, přesto do konce roku 1973 byla opravena alespoň menší socha Buddhy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
