Jidášových třicet stříbrných Peníze v Ježíšově době
Hebrejská bible zvaná TaNaCh, což je zkratka slov: Tora – Učení, Neviim – Proroci,
Ktuvim – Spisy, kterou křesťané nazývají Starým zákonem (SZ)
Hebrejská bible zvaná TaNaCh, což je zkratka slov: Tora – Učení, Neviim – Proroci, Ktuvim – Spisy, kterou křesťané nazývají Starým zákonem (SZ), nezná mince v pravém smyslu slova, a to z prostého důvodu, buď nebyly dosud vynalezeny nebo existovaly relativně velmi krátce a v Judsku nebyly zatím známy. Vždyť nejmladší prorocké knihy Agea, Zacharjáše a Malachiáše pocházejí z konce 6. až počátku 5. stol. př. n. l. Teprve Ezdrášova kniha (2,69) pocházející z poloviny 5. stol. př. n. l., uvádí opravdové mince - zlaté perské darejky, které darovali židovští navrátilci z Babylónie, aby sloužily k znovuvybudování jeruzalémského Chrámu.
(Původně existoval výměnný obchod zboží za zboží či za skot. Pozůstatkem toho je například latinské slovo pecunia – peníze, což je odvozeno z pecus, t.j. skot. Podobně i hebrejské kesíta se překládá jako ovce i peníz. V Gn 33,19 čteme o Jákobovi: „... a od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole, na němž si postavil stan.“
Bible se samozřejmě zabývá též majetkovými otázkami a zákony. Například je striktní zákaz půjčovat souvěrcům na úrok (Ex 22,24; Lv 25,35-37; Dt 23,20-21). V tomto případě se jedná o půjčování kousků stříbra (kesef), za které si chudák může koupit jídlo a vše nezbytně nutné k životu. Později slovo kesef dostane význam peníze).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
Není důležité vyhrát Překvapivé příběhy olympijských medailí
Kolik medailí bylo uděleno v historii novodobých olympijských her, by zapálený sportovní fanoušek možná dokázal spočítat. Jejich hodnota se však nikdy vyčíslit nedá.
Když rok před vypuknutím letošních olympijských her představilo pořádající město Londýn podobu medailí pro vítěze, nejčastěji skloňovanými slovy byly přívlastky jako rekordní,
největší, překvapivé. Pořadatelská města se v posledních letech předháněla v tom, jak nápadité medaile rozdělí mezi vítěze. A tak ani Londýn nezůstal stranou a představil trofeje, které budou vůbec největšími a nejtěžšími, které si kdy vítězové z her odvezou.
Od třetí novodobé olympiády (v roce 1904) platí, že pořádající země má právo nechat medaile vyrobit v některé z domácích mincoven a podílet se na jejich designu. Poslední slovo při schvalování má sice Mezinárodní olympijský výbor, ale požadavky na vzhled a technické parametry medailí nejsou tak přísné, aby trofeje z největšího sportovního svátku nemohly vypadat pokaždé trochu jinak. A stejně pestré jsou i osudy jejich tvůrců a držitelů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
