NETRADIČNÍ KOVY V MINCOVNICTVÍ
Platina
Když Španělé začali těžit zlato v Kolumbii, povšimli si zvláštního šedobílého kovu, nacházejícího se ve zlaté rudě. si našla cestu do Evropy a stala se kovem padělatelů a klenotníků. Carské Rusko se pokusilo využít sibiřské „bílé zlato“ k ražbě oběživa ale platina zůstala nadále pouze průmyslovým kovem a až od 70. let 20. století se začala využívat pro ražbu pamětních a investičních mincí.
, kov padělatelů
Původní obyvatelé Jižní Ameriky používali platinu smíchanou se zlatem k výrobě ozdob a předmětů dávno před španělskou kolonizací. V Andách se nacházela bohatá naleziště různých kovů a minerálů. Nejdůležitějším nalezištěm platiny bylo území Chocó v Pacifické Kolumbii, malá naleziště byla i na jihu Kolumbie a na severu Ekvádoru. Pro Španěly byl neznámý kov, označovaný jako „platina del Pinto,“ tedy „malé stříbro řeky Pinto“ (v píscích této řeky se platina hojně nacházela), pouhou komplikací při těžbě zlata a neměli pro něj další v yužití.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
Revoluce 1848–1849 Doplněk k problematice
Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie,..
Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie, a to v kontextu sledu historických událostí. Článek nezůstal bez čtenářského ohlasu, a proto jsem se rozhodl zejména na základě připomínky našeho předního odborníka v oboru českých účelových známek, nouzových mincí a nouzových platidel charakteru mincí pana Marka Cajthamla, své pojednání doplnit a upřesnit.
Kolega Cajthaml mě upozornil na jednu nesrovnalost, která vznikla (jak jsem zjistil při následné kontrole) vypadnutím části textu ještě před předáním rukopisných podkladů do redakce časopisu M&B. V článku jsem totiž v kapitole věnované revoluci v Rakousku a v Čechách uvedl – cituji: „Obce, panství, obchodníci, řemeslníci ap. začaly svépomocí vydávat vlastní krejcarové hodnoty převážně z papíru (ale i z jiných materiálů jako kov, kůže, textil, ...), jež zněly na konvenční měnu.“ Připomínka Marka Cajthamla se týkala toho, že ve skutečnosti privátní nouzová platidla vydávaná v revolučním období 1848–1850 zněla nejen na konvenční měnu, nýbrž i na měnu vídeňskou. Obě měny totiž, jak konvenční, tak i vídeňská, byly podle císařských výnosů po mnoho let v platnosti současně (viz. časopis M&B 6/2012 a 6/2013). Čtenářům se proto touto cestou omlouvám a v následujících řádcích svou chybu napravím s tím, že přidám další informace, na které v původním článku s ohledem na jeho celkové zaměření nebyl prostor.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.