Olympijská mince Památka na moderní olympiádu
Novodobá olympijská tradice už přežila více než stovku let. S každou další olympiádou je
jasnější, že přetrvá dál, protože kromě sportovního ducha živí olympiády i spousty lidí. Olympijské hry mají samozřejmě i své numismatické památky.
K oživení olympijské tradice došlo v roce 1896 a v roce 1914 se poprvé přidaly i zimní olympijské hry. Přesto, že od začátku novodobé olympijské tradice známe suvenýry v podobě
medailí a plaket, na první olympijskou minci si numismatici museli počkat až do roku 1951. Tehdy bylo finskou vládou povoleno vydat první olympijskou minci v hodnotě 500 markkaa, která měla propagovat hry v roce 1952. Tato mince cirkulovala s běžnými oběhovými mincemi a bylo jí vyraženo poměrně velké množství. Minci se dostalo poměrně velké popularity a tak se z vydávání olympijských mincí stala (výnosná) tradice. Až na výjimky se později vydávaly
vždy jen mince pamětní, které se do oběhu vůbec nedostaly.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
JEJÍ VELIČENSTVO MARIE TEREZIE
Když se před 300 lety Marie Terezie 13. května 1717 narodila, přijali to její rodiče, vídeňský dvůr i celá Vídeň s rozpaky.
Oslavy narození druhého dítěte císařsko-královského páru byly provázeny zklamáním, že je to dcera, a nikoli mužský potomek, který by se stal následníkem trůnu. Její rodiče byli ještě mladí (32 a 26 let) a mohli doufat, že se jim později narodí chlapec. Proto mohla Marie Terezie prožívat vcelku bezstarostné dětství, aniž by se ji kdo snažil vychovávat k budoucímu poslání panovnice v rozsáhlé habsburské říši. Bezstarostnost a poklidnost dětství a mládí Marie Terezie kontrastuje s pozdějšími problémy po převzetí vlády v monarchii. Doba její čtyřicetileté vlády byla naplněna nepřetržitým proudem vzrušujících dějů, rozmanitých událostí a významných přeměn.
Marie Terezie byla dcerou císaře Karla VI.1 a jeho choti Alžběty Kristýny.2 Pokud bychom chtěli charakterizovat dlouhé období vlády Karla VI., byl by jistě jedním z nejdůležitějších faktorů veškeré jeho politiky boj o prosazení tzv. Pragmatické sankce.3 (obr. 01) Karel VI. ji vydal již v roce 1713, tedy v době, kdy ještě neměl žádné děti. Tento právní dokument z 19. dubna 1713 obsahoval dvě obzvlášť důležité zásady. Zaprvé Karel VI. prohlásil své državy za „indivisibiliter ac inseparabiliter“, za nedělitelné a nerozdělitelné,4 a vytvořil tak v duchu šlechtického práva majorát5, který mohl být děděn pouze nerozdělený. Poprvé tak byla habsburská monarchie v oficiálním dokumentu chápána a uznána jako celek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
