Medaile nejsou peníze, varovala Česká národní banka.
Česká národní banka zaostřila na medaile s miniaturou tisícikorunové bankovky.
Praha - Varuje veřejnost, že nejde o platné mince s nominální hodnotou 1 000 korun a zároveň vyzve společnost HMK GmbH, aby medaile upravila, nebo ukončila propagační akci.
Medaile společnost nabízí za 199 korun a při rychlém objednání k ní slibuje poslat ještě hodinky. Na jiných internetových stránkách však mincovní obchod nabízí pozlacené medaile za cenu 1055 korun.
Medaile má na jedné straně vyražen název státu "Česká republika", na druhé straně text "tisíc korun českých". Spojení těchto dvou motivů může podle centrální banky mást lidi, kteří si ji koupí, protože ji mohou považovat za platnou pamětní minci vydávanou ČNB.
"Medaile vydané soukromým subjektem v žádném případě nesmí obsahovat jakékoliv označení používající název české peněžní jednotky," uvedl mluvčí České národní banky Marek Petruš.
Banka uvedla, že pokud by byla medaile zneužita v peněžním oběhu a poškozená strana by ji přijala v dobré víře, že se jedná o zákonné platidlo, mohlo by se na jednání firmy HMK GmbH nahlížet jako na napomáhání k trestnému činu podvodu.
Ze světa kovových známek (7) Známky v pohostinstvích
Samozřejmostí provozu hostinců, hotelů, kaváren i dalších pohostinství v minulosti byly známky zpravidla kovové vydané k rozmanitým účelům použití. Společné měly jedno – většina
z nich usnadňovala a zjednodušovala provoz podniku.
Nejstarší známé kovové známky pohostinských podniků z našeho území jsou pražského původu. Nechaly je vyrazit některé staropražské hostince již v polovině 19. století. Nesly označení Abonement Marke (obr. 1), Speise Marke, později i české legendy Oběd v předplacení (obr. 2),
Předplacení na 1 oběd (obr. 3), Jídelní známka a sloužily jako předplatné na oběd. Tím, že při jejich nákupu byla poskytována sleva, zajišťovaly podniku zákazníky a byly tak jedním z prostředků konkurenčního boje. Většina jich byla popsána již v numismatické literatuře druhé poloviny devatenáctého století. První zmínka o těchto ražbách je v prodejním katalogu Killianovy sbírky, kde byl nabízen konvolut o 25 kusech1. Do své neméně obsáhlé sbírky českých ražeb je zařadil i Max Donebauer2. Podobně fungovaly pohostinské známky z pozdější doby, zejména z první poloviny minulého století s nominálními hodnotami 1 oběd (obr. 4), Menu (obr. 5), nebo jen s vyobrazením překříženého příboru (obr. 6).
Známky užívané v hostincích s hodnotou znějící na určitý objem nápoje, obyčejně 1/2 (obr. 7) nebo 1 litr piva nebo jen na blíže neurčené množství – Ein Glass (obr. 8), 1 pivo (obr. 9) či 10 piv (obr. 10), sloužily jako předplatné na oblíbený nápoj. Podobně jako u známek na jídlo i u těchto známek byla při jejich hromadném nákupu předem poskytována sleva. Mezi ražbami pohostinství jsou známky na pivo a další nápoje počtem největší skupinou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012