ČASTO VÁS ZAJÍMÁ

Česká mincovna není státní podnik? Není. Česká mincovna a.s. je soukromá firma. Zřizovatelem České mincovny (ČM) není ani Česká republika, ani Česká národní banka. V České republice navíc působí dvě české mincovny. Česká a Pražská mincovna. Obě jsou privátní mincovny, razící mince na zakázku.

Česká mincovna nevydává české mince? Ne. České mince vydává výhradně Česká národní banka, nikoliv Česká mincovna. Autentické české mince musí mít vyznačenu nominální hodnotu v platné české měně (Koruna česká, zk. Kč) Na českých pamětních mincích jsou uváděny nominální hodnoty: 200 Kč, 500 Kč, 2000 Kč, 2500 Kč, 5000 Kč a 10 000 kč. Největší česká mince zhotovená v jediném exempláři má nominální hodnotu 100 000 000 Kč.

Proč je na české minci cizí královna? Protože nejde o českou minci. Portrét anglické královny je jasným znamením, že se nejedná o českou minci. I když je motiv mince věnován českému tématu, nebo je mince vyražena v Čechách, nelze tyto exotické ražby vydávat za české mince. Ze zákona je českou mincí pouze mince vydaná Českou národní bankou. Popis a vyobrazení každé české mince je součástí sbírky zákonů. Dalším rozlišovacím prvkem nečeských mincí je nominální hodnota v Novozélandských dolarech nebo v měně ostrovního státu Samoa.

Kdo vykupuje mince České mincovny? Medaile České mincovny můžete nabídnout ke zpětnému odkupu přímo výrobci. Další možností, je vydražení medaile v elektronické aukci, které pořádáme v pravidelných intervalech. Poslední možností je výkup medaile za cenu drahého kovu. Medaile je v tomto případě předána do rafinérie k přetavení.

Karel IV. a jeho manželky Ag

Blanka z Valois (1316 – 1. 8. 1348) – moravská markraběnka, česká a římskoněmecká královna, první manželka Karla IV.

Blanka z Valois, pokřtěná jako Markéta, byla dcerou francouzského hraběte Karla z Valois a jeho třetí ženy Mahaut ze Châtillonu. Za Karla ji rodiče provdali v roce 1323 v Paříži. Oba stejně staří, avšak nezletilí manželé vyrůstali odděleně. Žít spolu začali až poté, kdy Blanka v roce 1334 dorazila i s doprovodem do Prahy. Českou královnou se stala 2. září 1347. Rok na to Blanka po krátké nemoci zemřela. S Karlem IV. měla dvě dcery.

Anna Falcká (26. 9. 1329 – 2. 2. 1353) – česká a římskoněmecká královna, druhá manželka Karla IV.

Rodiči Anny byli falcký kurfiřt Rudolf II. a Anna Tyrolská z falcké větve rodu Wittelsbachů. S Karlem byla Anna oddána v roce 1349 v městě Bacharachu na řece Rýn. Český král tímto promyšleným skutkem naklonil na svou stranu politické protivníky: Witelsbachové totiž předtím podporovali Karlova konkurenta a římského vzdorokrále Günthera ze Schwarzburgu. Na celý jejich rod byla přitom uvalena klatba, a tak Karel u papeže vymohl její zrušení. Kromě vděčnosti bývalých nepřátel získal sňatkem i nárok na část falckého dědictví.

Královnou byla Anna Falcká korunována počátkem listopadu 1349 v rozestavěné katedrále svatého Víta. Začátkem následujícího roku se jí narodil syn Václav, který však v necelých dvou letech zemřel. O rok později pozemský svět opustila i sama Anna Falcká.

Anna Svídnická (1339 – 11. 7. 1362) – česká, německá a římská královna, římská císařovna. Třetí žena Karla IV.

Otcem Anny Svídnické byl vévoda Jindřich II. Svídnický, matkou uherská princezna Kateřina. Když byly Anně čtyři roky, otec zemřel a ona s matkou vyrůstala na budínském dvoře. Karel IV. si mladou Annu původně vyhlédl jako budoucí nevěstu pro svého syna Václava. Ten však v necelých dvou letech zemřel, a když o rok později skonala i jeho manželka Anna Falcká, rozhodl se s Annou Svídnickou oženit sám. Svatba se konala 27. května v Budíně, 28. července byla Anna korunována na českou královnu a 9. února 1354 se stala i královnou německou. Společně s Karlem IV. pak byla pátého dubna 1355 korunována v bazilice svatého Petra v Římě. Císařský pár se prvního potomka, dcery Alžběty, dočkal o tři roky později, vytoužený následník Václav přišel na svět v roce 1361. Následujícího roku mladá císařovna při dalším porodu zemřela a Karel IV. se stal opět vdovcem.

Alžběta Pomořanská (1346 nebo 1347 – 14. února 1393) – česká královna a římskoněmecká císařovna. Poslední žena krále Karla IV.

Otcem Alžběty byl pomořanský vévoda Bogislav V., její matka, také jménem Alžběta, byla dcerou polského krále Kazimíra III. Velikého. Se svou poslední manželkou se Karel IV. oženil 21. května 1363 v polském Krakově. Stejně jako předchozí sňatky, byl také tento z velké části pragmatickým tahem: císař jím narušil protilucemburskou opozici, do níž patřil i vévoda Bogislav. Českou královnou se Alžběta stala 18. června 1363 v Praze, korunu ji na hlavu usadil první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Už tři dny předtím byl za následníka trůnu určen Karlův syn Václav IV. z předchozího manželství, což sebevědomá Alžběta nesla těžce. Za římskou císařovnu byla korunována papežem Urbanem V. prvního listopadu 1368 v Římě. Karlovi Alžběta porodila čtyři syny a dvě dcery, přičemž Anna se později stala anglickou královnou a Markéta se provdala za norimberského purkrabího Jana III. Hohenzollerna. Synové byli: pozdější císař Zikmund Lucemburský, Jan Zhořelecký, Karel a Jindřich. Alžběta zemřela v Hradci Králové, který byl věnným městem českých královen. Její ostatky jsou uloženy v královské hrobce v katedrále svatého Víta.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Pražské groše Vladislava II. Jagellonského Úvod do problematiky

V roce 1300 byla v Kutné Hoře zahájena ražba pražského groše, patrně nejznámější české mince, která byla svého času bez obav přijímána obyvatelstvem nejen v českých zemích, ale dokonce si vydobyla pozici celoevropsky uznávané měny.

Pražské groše byly v hojné míře raženy rovněž za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516).

Ražby Vladislava II. Jagellonského patří k mincím, které se těšily a stále těší poměrně značnému zájmu numismatiků. Dlouhá Vladislavova vláda a tehdejší značná produkce kutnohorské mincovny se odráží v existenci celé řady jejich typů a variant a prakticky každý větší nově popsaný soubor přináší nějaké dosud nepodchycené ražby. Značný zájem o jeho groše pak dokládají početné příspěvky, které jsou jim věnovány, a to v podobě drobných článků popisujících některé neznámé ražby, rozborů mincovních depotů obsahujících nezřídka stovky či tisíce exemplářů i celkových typologických zpracování.
Jako nejstarší pražské groše Vladislava jsou v literatuře oprávněně uváděny mince, jejichž obraz, přirozeně kromě jména panovníka, koresponduje s ražbami Jiřího z Poděbrad (1458–1471), což neklamně svědčí pro stejného řezače želez.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.

Novoroční medaile stolní společnosti 2011

V prosinci loňského roku se dostala mezi sběratele další zajímavá medaile, která oproti mnoha jiným medailím, nebyla vydána z komerčních důvodů, ale jak by se dalo říci skupinou „nadšenců“ se společným zájmem o numismatiku a historii.

V prosinci loňského roku se dostala mezi sběratele další zajímavá medaile, která oproti mnoha jiným medailím, jak je v současnosti běžné, nebyla vydána z komerčních důvodů, ale jak by se dalo říci skupinou „nadšenců“ se společným zájmem o numismatiku a historii.

Medaile byla ražena jako darovací k Novému roku pro rodinné příslušníky a přátele na rubu uvedených vydavatelů a není běžně určena k prodeji.
Z tohoto důvodu je počet ražených kusů velmi malý i přes jejich krásné výtvarné provedení od renomovaného autora a tedy zcela jistě zájem mnoha sběratelů.
Medaile byla vyražena v následujících kovech a nákladech:
- stříbrná (Ag 925/1000) 50 kusů
- mosazná 69 kusů
- měděná 13 kusů
Medaile o průměru 30 mm byla vyrobena dle výtvarného návrhu známého akademického sochaře Vladimíra Oppla a vyrazila je firma Triga.
Námětem pro lícovou stranu bylo připomenutí výročí 100 let od úmrtí známého českého historika a archeologa PhDr. Josefa Ladislava Píče, které si 19. 12. v letošním roce připomeneme.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011