Jakýmsi druhým vydáním tohoto inventáře jest zvon Maria, zavěšený v Týně.1) Tvůrce obou, zvonař Tomáš Jaroš, měl patrně sbírku medailí, které otiskl jako ozdoby na své zvony. Tak odlil 16 kusů medailí v 26 otiscích (od některého pouze líc) na Zikmundu, 8 kusů v 10 otiscích na Marii, kde zachoval i některé znaky. Ojedinělé medaile otiskl i na svých zvonech na českém venkově, kde jeho práce nejsou vzácné.2)
Jaroš nebyl v tomto způsobu okrašlování zvonů sám. Zvony 16. století nesou často na svém plášti a nebo obrubě obraz mincí či medailí, které se prostě otiskly do formy a jejichž otisky byly pak se zvonem vylity.3) Vhodnější k otisku než mince byly jistě medaile, kterých tudíž užívali čeští zvonaři, především Jaroš. Tak zvonař Brikcí z Cimberka označoval své zvony medailí s vlastním portrétem a znakem, prací to Severina Brachmana.4) I některé zvony Jakuba Mělnického (v Březně), Václava zvonaře (v Dobrovici, Mcely) a Vondřeje zvonaře (v Krnsku) jsou okrášleny odlitky medailí. Oba pro nás nejdůležitější zvony byly již zevrubně popsány:Svatovítský Zikmund Karlem B. Mádlem,5) týnský Maria Zapem.6) J. Chytil7) přednášel o okrasách těchto zvonů v cyklu přednášek o českém zvonařství.
Medailím na nich odlitým nebyla však věnována náležitá pozornost, třebaže pro Mádla je určil svého času E. Fiala. Toto určení neodpovídá dnešním znalostem o tehdejším medailérství a proto je snad správné, povšimneme-li si jich znovu.8)
Ve středu pláště svatovítského Zikmunda na jižní a severní straně jsou na obrubě dvě reliéfové ozdůbky, představující dva okřídlené andělíčky, kteří drží stuhy, vycházející ze štítku, na němž je pověšen nezřetelný znak. Na obou jejich stranách jest ve stejných vzdálenostech rozseto 26 výše zmíněných otisků medailí. Pocházejí jednak od umělců domácích, jednak od cizích.
Z cizích prací je to hlavně velký medailon, znázorňující Krista a sv. Pavla od neznámého italského umělce quatro- nebo cinquecenta. Líc a rub tohoto medailonu tvoří zakončení osy zvonu na západní a východní stranu.9) Italského původu jest i medaile Karla IV. na jeho výpravu do Tunisu v r. 1535. Na líci vidíme vavřínem ověnčené poprsí Karla IV., na rubu tři zajatá knížata, předváděná v poutech před císaře.10) Připisuje se mistru Giovani Bernardo de Castelbolognese (1496-1553). Medaile na Filipa španělského11) je z dílny Leone Leoniho (1509-1590), jenž se ve čtyřicátých letech dostal k habsburskému dvoru, pro nějž vytvořil řadu překrásných prací. Mezi nimi vznikla i řečená nedatovaná medaile na Don Phillipa. Jak Habich správně soudil a jak náš zvon dokazuje, stalo se tak nejpozději koncem čtyřicátých let. Allegorií trochu přeplněný rub představuje Herkula na rozcestí.
Z německých umělců dlužno uvésti Bernharta Behama mladšího, pracujícího v Hallu, z jehož prací nacházíme tu známou medaili Maxmiliana a Marii Burgundskou,12) opatřenou letopočtem 1479 a pracovanou asi kolem r. 1520 podle medaile italského medailéra Giovani de Candida.13) Je zde zastoupen i Hans Daucher,14) medailí na Ferdinanda a Annu s dvěma poprsími, která mívá na rubu monogram obou, umístěný v toisonu; na zvonu jest odlit pouze líc.
Kremnické medailérství představují práce Kryštofa Füssla: medaile na Ludvíka a Marii a bitvu u Moháče,15) medaile Ferdinanda I. s obrazem panovníka v brnění na koni z r. 154116), a biblická medaile, znázorňující scénu Jonáše s velrybou a Vzkříšení.17) Tuto nedatovanou medaili přidělil jsem ve svém článku o kremnických medailérech Lukáši Richtrovi,18) leč zvon Zikmund ulitý r. 1549 ji datuje a dokazuje, že byla zhotovena již Krištofem Füsslem.
Z jáchymovských prací spatřujeme na zvonu Zikmundu dvě medaile Nickla Milicze a to medaili z r. 1546 se scénou poslední večeře Páně, ovlivněnou dřevorytem Albrechta Dürera, a s posledním soudem,19) jenž je kopií dřevorytu Hanse Holbeina mladšího z knihy "Totentanz"20), a nepublikovanou snad dosud svatební medaili z r. 1545, znázorňující na líci svatbu v Káni Galilejské21) a na rubu Ježíše v chrámu mezi doktory (viz tab. VII. č. 1). Tuto medaili datovanou r. 1552 má ve své sbírce p. Karel Niklovits v Budapešti (viz tab. VII. č. 2).22) Medaile má v líci opis : Honorabile inter omne coniugim thorus immaculatus. Hebs XIII. Vzor rubu medaile, kde je zvláště pěkně provedeno seskupení učenců v chrámu, nemohl jsem dosud zjistiti. Opis zní: Oportet me esse in his quae sunt parti mei.
Na zvonu jest ještě zvláštní biblická medaile jáchymovská, znázorňující Davida s Betsabe a Lota s jeho dcerami (viz tab. VII. č. 5).23) Na líci je nahoře nápis: PHC | CA | II, na rubu: GENE | 19. Medaile tato má obrubu z velkých perliček, je bez opisu a velmi dobře komponována. Blíží se nejvíce pozdějším pracím Concze Welcze.
Vedle dosud jmenovaných umělců a vlastně před nimi třeba jmenovati medailéra Joachima Deschlera, který jest svými medailemi zastoupen nejvíce. Od něho jest medaile na Ferdinanda I. s poprsím ze předu z r. 1545 (viz obrázek v textu), kterou známe v rubu s habsburským znakem ověšeným toisonem.24) Na zvonu Zikmundu jest odlit pouze její líc, na týnském zvonu Maria nacházíme tento líc dokonce dvakráte. Mimo to jest na zvonu Zikmundu líc Deschlerovy medaile s poprsím Maxmiliana II., datovaný rokem 1548,25) a konečně líc jeho medaile na Vratislava z Pernštejna a Helfnštejna, jež se datuje rokem 1549, byla ale snad zhotovena o něco dříve (viz tab. VII. č. 3). Medaile Jakuba z Granova26) z r. 1545 (viz tab. VII. č. 4) jest i na zvonu Maria na kostele týnském. Je zajímavo, že táž medaile se objevuje i později na zvonu Jakuba Mělnického z r. 1598 v Březně u Ml. Boleslavě27). Za původce této medaile považoval jsem mistra zvaného "Meister der Eislerin",28) medaili tuto možno však označiti také za dílo Deschlerovo, poněvadž souhlasí s jeho pracemi a Deschler byl, jak později vyvodím, asi hlavním dodavatelem i jiných medailérských ozdob na zvonech Jarošových.
Mimo uvedené medaile jest na zvonu Zikmundu ještě rub medaile Oldřicha Dubanského, hejtmana pražského hradu. Znak: ve štítě skákající beránek s leva, nad helmou lilie (viz tab. VII. č. 6). Nad medailí přímo na zvonu je nápis: VLRICH TVBANSKI VON DVBAN HAPT MAN ZV PRAG AUF DEM SCHLOS. Pod medailí: GOT MEIN TROST.
Na zvonu Maria v Týnském chrámu jest ještě velký znak Jakuba Kočky z Kotzenštejnu,29) jenž měl svůj dům v Týnském dvoře, a pečeť Viléma Trčky z Lípy na Veleši30) a odlitek velké pečeti Jakuba z Granova31), který nebyl publikován. Všecky tyto znakové medaile jsou téže celkem hrubé práce a jsou zhotoveny patrně nějakým pražským rytcem.
Na zvonu Maria v Týnském chrámu jsou odlity mimo to obě medaile Miliczony, nalézající se i na zvonu Zikmundu. Medaile na týnském zvonu nejsou tak dobře zachovány jako na svatovítském. Hlavně medaile znázorňující osoby, jsou tak otřelé, že je lze těžko poznati. Proto také zapoznačuje ve svém popise tohoto zvonu tyto medaile jako medaile neznámých osob.
Mimo dvě plakety, opakující se dvakráte na zvonu Zikmundu (na jedné zápasí Herkules s Hydrou Lunejskou a na druhé rdousí Nemejského lva), zhotovené dle Moderna, jsou na zvonu Zikmundu figurální ozdoby Ferdinanda I. a jeho manželky Anny, velký korunovaný toisonem ověšený štít s habsburskou orlicí,32) který drží dva nohové, a konečně dva medailony, z nichž jeden znázorňuje Zvěstování Pany Marie33) a druhý Svatou Trojici.34) Mimo to jsou zde i ozdoby jiné, rozložený relief Vraždění nemluvňat a pak patroni země české, svatý Václav, svatý Zikmund, svatá Ludmila a svatý Vojtěch.35)
Nás zajímá ještě otázka, kdo jest autorem obou pěkných medailonů Zvěstování Pany Marie a Svatá Trojice, které jsou umístěny taktéž na týnském zvonu. Mádla správně vystihl, že to jsou naprosté kopie Dürerových rytin. Mýlí se pouze potud, že Zvěstování považuje za kopii Dürerovy rytiny z cyklu "Ze života Marie", kdežto medailon je zhotoven dle Dürerova Zvěstování z "Malé Pašije".36) Všimneme-li si blíže reliefu erbového, připomíná nám štít na prsou orlice a celé sestavení erbu rub medaile na Ferdinanda I.,37) jejíž líc slevač Jaroš několikráte použil na svých zvonech, a která je zjištěnou prací Deschlerovou. Zdá se tedy jakoby i při velkých ozdobách zvonových by spolupůsobil medailér Deschler a to tím spíše, poněvadž na zvonu Jarošově na věži kostela ve Velké Vsi u Prahy z r. 1550 jest umístěn medailon,38) který jest téměř kopií erbového znaku, tak, jak jest právě na rubu zmíněné jeho medaile Ferdinanda I., totiž v lístkovém kruhu korunovaný štít a na něm habsburská orlice (viz obrázek v textu). Zde i na erbovním znaku na zvonu Zikmundu má tento štít charakter prací Deschlerových. Jeví se to zvláště v tom, že prostřední štítky vystupují z plochy, takže nejmenší střední štít jest nejvyšší. Právě v letech, kdy byl zhotoven svatovítský zvon Zikmund, nemůžeme dobře zjistiti, kde se Deschler zdržoval. Soudí se, že v Norimberce, a jest jen jisto, že r. 1553 poslal svého syna do Prahy s nějakou prací.
Neudörfer, norimberský historik umění, ve svých zprávách soudobých umělcích říká o Deschlerovi: Nicht weniger ist auch dieser Teschler in allen Dingen, wie jetzt gemelter Flötner künstlich geübt und erfahren ; seine Lust war, in Marmelstein zu schneiden ; daraus machte er ganze Bildnisse von solcher lieblichen und gerechten Proportion, dass es wunderbarlich zu sehen war. 'In Conterfetten war er sehr fleissig und bei dem Erzherzog Maxmilian fast angenehm. Er zog auch auf die Reichstag, darauf er grosse Herren conterfettet.39) Z toho vysvítá, že mimo medaile (conterfetten) dělal ještě plastiky dle Flötnerova vzoru, celé obrazy pěkných proporcí. V inventáři sbírky arcivévody Leopolda Viléma z r. 1659,40) uvádějí se některé Deschlerovy práce, při čemž jest dvakráte zastoupen obraz Albrechta Dürera. Z toho lze souditi, že měl Deschler k tomuto umělci zvláštní vztah, a nebude tedy s podivem, že by byl právě jeho rytiny Zvěstování Pany Marie a Svatou Trojici tak věrně napodobil, jak to vidíme na medailonech na zvonu. Při tom nelze přehlédnouti, že na obou medailonech snažil se medailér ulehčiti si práci tím, že hlavy osob nakreslené Dürerem en face ztočil do profilu. Právě na obrazu Svaté Trojice je patrná medailérská ruka, ježto andělíčkové a hlavně andělíček držící se kříže nemá jako u Dürera vlasy kudrnaté, nýbrž hladce učesané a krátce přistřižené, takže hlava zde se úplně podobá hlavě na Dechslerově medaili na Maxmilisna II. z r. 543, uvedené a vyobrazené u Domaniga ve spise "Ältesten Medailleure in Oesterreich" na stránce 20, č. 2.
Všecky tyto okolnosti odůvodňují domněnku, že Deschler jest inspirátorem, snad i zhotovitelem modelu pro medailony na zvonu Zikmundu a jiných Jarešových zvonech. Mám za to, že i ostatní ozdoby nejsou daleky jeho dílny. Soudím dokonce a to hlavně z českého nápisu na medaili Jakuba z Granova, že Deschler právě v době, kdy o něm není přímých zpráv a to po roce 1543, se zdržoval patrně, ne-li trvale, tedy aspoň přechodně v Praze a že pracoval pro vládní kruhy. Medailony na Jarošových zvonech nemohou býti považovány za výrobky Tomáše Jaroše, který byl puškařem, zvonařem a řemeslným kovolitcem. Nelze jej považovati za původce krásných zvonových ozdob. Jejich původcem byl asi tehda již u dvora velmi oblíbený umělec, medailér a plastik Joachim Deschler. Jeho ruka otiskla svou stopu i na obrubu zvonu a dala tak mistrné zvonařské práci posvěcení vzácného umění.
1) Děkuji p. Fr. Zapletalovi a J. Sojkovi, že mně laskavě pomohli zhotoviti odlitky medailí na zmíněných zvonech.
2) Od něho pochází zvon v Čisté na Královicku, v Dolním Roově, Velké Vsi u Prahy, v Budyni n. Ohří a v Jesenicích na Sedlčansku.
3) Způsob, jak se to dělo, popisuje zevrubněji A. Luschin v článku "Münzen als Glockenschmuck", Blätter für Münzfreunde 1920, str. 17 n.
4) Zvon Brikcího v Břečzových Horách z r. 1580 a v Klobukách na Slánsku z r. 1588. Že autorem medaile Brikcího je Sev. Brachmann, prokázal poprvé Dworschak, Die Renaissancemedaille in Oesterreich, Jahrbuch der kunsth. Samml. in Wien N. F. I., Wien, 1926, str. 226.
5) Památky archeologické a místopisné XVI., str. 689 n.
6) 1. c. I., str. 109 n.
7) Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1907, Praha 1918, str. 20.
8) Zvonař Tomáš Jaroš, brněnský rodák, byl r. 1547 jmenován puškařem na pražském hradě a rozkázáno mu, aby ulil zvon nový, ježto velký požár v červnu r. 1541 zničil zvon Ferdinandův, který byl připraven pro svatovítskou věž, ale nebyl tam zatím umístěn pro její chatrnost a visel na zvláštní hranici, která se stala také obětí požáru. První zmínku o nařízení slití nového zvonu čteme r. 1548; ale r. 1549byl zvon již patrně ulit, poněvadž víme o záznamu, podle něhož mistr Tomáš a jeho pomocníci dostali za ulití zvonu zvláštní zpropitné 20 tolarů. Nový zvon se dostal ovšem na věž až r. 1563. 14 let visel prozatímně na dřevěné zvonici jako jeho předchůdce. Památky XVI., str. 697. Na místě, kde dvorní slévač Tomáš Jaroš kromě mnoha velkých pušek a děl ulil "Sv. Zikmunda" a zpívající fontánu, vznikla r. 1569 hradní Slévárna (Gusshaus). Dr. Jan Morávek, Pražský hrad, Praha 1929, str. 60.
9) Medailon jest vyobrazen u Lanny jako č. 354 a přešel odtud do sbírky mnichovského kabinetu.
10) Je popsána a vyobrazena v díle Bernhart, Die Bildnismedaillen Karl V. jako č. 158.
11) Georg Habich, Die Madeillen der italienischen Renaissance, Stuttgart 1922, tab. XCI., 7.
12) K. Domanig, Älteste Madeilleure in Oesterreich, Jahrb. d. Kunsthist. Sammlungen des Allerh. Kaiserhauses, Wien 1893 (sv. XIV), str. 20, č. 2.
13) Georg Habich, l. c., tab. LXII., 7; K. Domanig, 1. c., str. 20, obr. 1.
14) Georg Habich, Die deutschen Schaumünzen des XVI. Jahrh. München 1929, tab. IX., 1.
15) N. Č. Č. V., tab. I., č. 1.
16) 1. c., str. 149, č. 14.
17) 1. c., tab. IV., č. 33.
18) 1. c., str. 166, č. 30.
19) N. Č. Č. II., str. 99, č. 72 (tab. VIII.č. 45).
20) Riechmann, Aukční seznam XVIII., str. 20.
21) Svatba v Káni Galilejské je na jáchymovských medailích vyobrazena poměrně často a vždy způsobem velmi podobným. I Nickl Milicz obnovil ji ještě jednou r. 1552, N. Č. Č. II., str. 90, č. 22, a r. 1568, N. Č. Č. II., str. 91 č. 33. Za původní předlohu tohoto motivu lze pravděpodobně pokládati kresbu na dřevorytu "Aus dem Spiegel menschlicher Behaltnis", knihy vydané asi r. 1480 ve Speyeru. (M a x I. Friedländer, Der Holzschnitt, Berlín 1917, obr. 12, str. 40.). Odtud byla svatba v Káni často převzata, aniž lze dnes zjistiti bezprostřední vzor pro naši medaili.
22) Děkuji p. Karlu Niklovitsovi za odlitek této medaile laskavě mně zaslaný a za svolení k publikaci.
23) Lanna č. 1375. Výjev Davida s Betsabe a Lota s dcerami byl zobrazen společně na mnoha rudohorských medailích a chtěl snad povznésti názorně morálku výjevy biblickými. Tak Nickel Miliez napodoboval rytinu Hanse Sebalda Behama; Riechmann Aukční seznam XVIII., str. 21.
24) Domanig, P. M., č. 75, tab. XI., 75, týž, Älteste Medailleure, tab. IV., č. 10.
25) Týž, P. M., tab. XII., 81, též N. Č. Č., str. 128.
26) Jakub z Granova byl úředníkem nad záduším Starého Města, jeden z jeho synů, Kašpar, byl důvěrníkem Ferdinanda I. a sekretářem české komory a druhý, Jakub, úředníkem Král. Ungeltu v Tnském dvoře. (Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1907, str. 25.)
27) Památky arch. a místop., XVI., str. 214.
28) Viz můj článek Prvních sto let české portrétní medaile, N. Č. Č. V., str. 124.
29) Miltner-Neumann, č. 196.
30) Miltner-Neumann, č. 577.
31) Ročenka, str. 25.
32) Památky arch. a místop. XVI., str. 703, obr. č. 4.
33) 1. c., str. 706, obr. 5.
34) 1. c., str. 711, obr. 9.
35) 1. c., str. 710 a 716.
36) Dr. Val. Scherer, Dürer, Stuttgart 1904, str. 221
37) K. Domanig, P. M., č. 75.
38) Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Karolínském, Praha, 1901, str. 325, obr. 248.
39) K. Domanig, 'Altesten Medailleure in Oesterreich, str. 26.
40) 1. c., str. 27, č. 269, 274.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ