MINCOVNÍ DEPOT Z VAMBERKA
Nová numismatická publikace
Již v roce 1923 došlo v osadě Zářečí, která dnes tvoří část města Vamberk, k nálezu údajně více než tří kilogramů mincí. Depot nalezl pan Josef Poborský během kopání půdy při oplocování pozemku v místech u později postaveného domu č. 610 čili v prostoru poblíž dnešní Janáčkovy ulice.
Zakopány byly v hliněné nádobě a plátěné textilii, ale keramická schránka i textilní obal byly bohužel později zahozeny. Ani mincovní složka se do současnosti nezachovala v celistvosti. Zdá se jako pravděpodobné, že nálezce mince po objevu rozdával či rozprodával zájemcům. Některé ražby se dostaly také do veřejných sbírek. Jednu část souboru získalo tehdy existující muzeum v Kostelci nad Orlicí, jiné mince zakoupilo muzeum ve Vamberku. Za různých okolností byly obě části depotu později předány do dnešního Muzea východních Čech v Hradci Králové. Nyní zde přechovávaný a spolehlivě identifikovaný materiál, který můžeme s tímto nálezem spojit, představuje 2482 mincí. Jedná se především o české bílé peníze Vladislava II. Jagellonského (1471–1516 – 2065 ks, bez padělků a sporných ražeb) a Ludvíka Jagellonského (1516–1526 – 364 ks, bez padělků a sporných ražeb).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.
Žichlický nález Nový rozbor pražských grošů Karla IV.
V Žichlicích1 – již zaniklé osadě která se nacházela východně od Teplic, byla na jaře roku 1950 objevena při srovnávání dvora u domu čp. 9 hliněná nádobka s pražskými groši ze 14. století.
Zásluhou pana J. Pěčka dlouholetého předsedy pobočky Numismatické společnosti čsl. v Teplicích se podařilo zachytit celkem 285 celých a 5 zlomků mincí Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV., které byly předány ke zpracování do numismatického oddělení Národního muzea v Praze2. Z nádobky byl zachráněn pouze jediný střep o velikosti 37 x 30 mm, který pochází patrně z místa největší baňatosti (břicha).
Žichlický grošový nález byl zpracován a publikován Pavlem Radoměrským3. Jeho práci ztěžovala hlavně špatná čitelnost pražských grošů pro tento úsek českého mincovnictví typická, s „nedbalou“ mělkou ražbou nebo ražbou na nerovných střížcích, což pravděpodobně urychlilo i proces jejich otěru oběhem. Samostatné chronologie Janových, Karlových ani Václavových grošů v době rozboru tohoto nálezu ještě nebyly známy a proto nálezové mince P. Radoměrský určoval podle základního díla Josefa Smolíka4. Jednotlivé typy pražských grošů žichlického nálezu ale také porovnal s groši objevenými v depotu podobného charakteru, z Kamenu u Tábora5. Těžištěm žichlického nálezu byly pražské groše Václava IV. (1378-1419). Hlavně z nepřítomnosti Václavových grošů se značkou „čtyřlistý kvítek“, která byla zastoupena několika kusy v nálezu z Kamene a dalších aspektů usoudil na uložení žichlického pokladu do země ještě za života Václava IV. Bylo by jistě přínosné zabývat se také novým rozborem Václavových grošů, který nám v současnosti umožňuje chronologie Jiřího Hány6.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
