Africká notafilie v roce 2010 (3)
V tomto čísle uzavíráme výčet záplavy ových bankovek, které byly v loňském roce vydány na černém kontinentu.
Tanzánie
Jak již bylo uvedeno, také Benki Kuu ya Tanzania/Bank of Tanzania se dala cestou emise velikostně redukovaných bankovek, když na sklonku roku 2010 vydala jejich zcela novou úplnou emisi (500, 1000, 2000, 5000 a 10000 šilinků; Pick # 40–44). Bankovky jsou již tradičně ND. Bankovky se odlišují také vzhledem od předchozí emise z let 2003–2006, když u bankovky 500 šilinků zásadně také motivem na A. Je použitá rovněž zcela nová signatura. Pruhové kinegramy u Pick # 36–39 z let 2003 & 2006 jsou nově nahrazeny počínaje nominálem 1000 šilinků profilometricky pozitivní třpytivou mikrometalografikou (v textu PBM; positive briliant mikrometalography) na A (1000 šilinků) a R (2000–10 000 šilinků). V následující komparaci se soustředíme pouze na A původních bankovek (2003–2006) a na nosný motiv (v textu BM; bearing motive) aversu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky
Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.
Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).
Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu
Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně
kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých
penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.
Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.