Jaroslav Bejvl Navrhování mincí je moje vášeň
Výtvarník Jaroslav Bejvl se proslavil jako sklářský designer a odborník na osvětlení. Uznání došel paradoxně nejdříve ve světě a až posléze se jeho jméno stalo pojmem i doma.
Výtvarník Jaroslav Bejvl se proslavil jako sklářský designer a odborník na osvětlení. Uznání došel paradoxně nejdříve ve světě a až posléze se jeho jméno stalo pojmem i doma. Neméně významnou částí jeho tvorby jsou návrhy mincí a pamětních medailí, s nimiž začal v roce 1981.
Jaroslav Bejvl s úspěchem absolvoval celou řadu soutěží, vypsaných Českou národní bankou, ale i dalšími zadavateli. Vytvořil kolem tří set padesáti návrhů, z nichž zhruba šedesát se dočkalo realizace. Je také autorem oběžného dvacetihaléře, jenž platil až do roku 2003. Jaroslav Bejvl má obdivuhodný smysl pro detail a jemnou kresbu.
Proslavil jste se svými návrhy osvětlení sálů. Kvůli nim jste procestoval řádný kus světa. Kam všude jste pracovně zavítal?
Nejvíce to bylo po Evropě, tedy Švédsko, Německo, Francie, Rusko, ale i exotické země jako Kuvajt nebo Írán. Pracoval jsem také pro společnosti za Atlantikem, i když tam jsem se nepodíval. S cestováním letadlem jsem ze zdravotních důvodů musel skončit, začal jsem mít problémy s uchem. Lustry, na kterých jsem dělal, jsou prakticky po celém světě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
ČESKÉ PRŮMYSLOVÉ VÝSTAVY v období národního obrození a pozoruhodná medailová ražba z roku 1836
Počátky výstavnictví sahají do dávné minulosti – od evropských středověkých tržnic po pražské trhy 10. století navštěvované arabskými kupci.
Většinou představovaly výsledky lidské práce – různé výrobky jako předměty trhu (zatím bez organizovaného uspořádání). Teprve v 18. století se začalo formovat moderní výstavnictví přinášející kulturní a hospodářskou osvětu. Díky rozvoji přírodních a technických věd postupně začínala převládat hromadná výroba s daleko větším hospodářským vlivem.
Do čela pokrokového a vlasteneckého hnutí se u nás stavěli osvícení šlechtici.1 Svými vlasteneckými, osvětovými, hospodářskými a humanitními snahami a skutky povzbuzovali obrození i v oblasti technické. Jedním ze způsobů jak působit na širokou veřejnost v zájmu rozvoje průmyslové výroby bylo pořádání výstav. Od 2. poloviny 18. století začalo docházet k procesu, při němž se z etnických skupin v různých zemích Evropy staly postupně národy. Svoji národní identitu si začali uvědomovat i Češi, kteří začali proces formování novodobého českého národa a jeho emancipace v rámci habsburské monarchie.2 Za první průmyslovou výstavu svého druhu na světě je považována výstava, která se konala v Londýně v letech 1756–1757. Za první průmyslovou výstavu na evropském kontinentu bývá tradičně označována výstava v pražském Klementinu z roku 1791 tehdy nazvaná „Produkten- und Fabrikenkabinet“, na níž své výrobky představilo 150 vystavovatelů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.