Nejdéle obíhající bankovka
Stokoruna vzoru 1961 je v naší novodobé historii vůbec nejdéle platná bankovka a není tedy divu, že nás má stále čím překvapovat.
Vedle dosud nepublikovaného výskytu dvou typů číslovačů1 (secesní nový „1a“ a secesní malý „1c“) u série „R“, či ne zcela osvětlenou problematiku okolo sérií D jde tak i nově o bílý kolek, na nějž bychom tímto článkem chtěli upozornit.
Nejdříve si krátce shrňme historii této bankovky. Ta se de facto počíná již peněžní reformou z roku 1953, kdy se do oběhu dostaly státovky podle ruského vzoru, které svým provedením a ochranou proti falzifikaci ani zdaleka neodpovídaly tehdejším standardům2. Není proto divu, že se krátce po jejich uvedení do oběhu začaly vyskytovat více, či méně zdařilé padělky. Díky jejich narůstajícímu počtu tak už koncem téhož roku vláda a vedení centrální banky zvažovalo tisk nové, obměněné, emise, která by graficky vycházela ze vzorů 1953, ale pro větší ochranu by se líc vyvedl měditiskem. Ovšem tento plán, stejně tak jako soutěž z roku 19553, nedošel až do konečné fáze realizace. Namísto toho se Ministerstvo financí na přelomu února a března 1959 usneslo na vypsání zcela nové soutěže na nové padesáti a stokoruny. U stokoruny se k realizaci přijal návrh pplk. Heřmana, který byl po několika úpravách (změna barvy z hnědé na zelenou, uvažovaný sedmiciferný číslovač…) předán Státní tiskárně cenin (STC), která následně 1. února 1961 započala s jejím tiskem.
Zde v STC poté probíhal tisk všech variant sérií prvního vydání, vyjma let 1964/65, kdy se z kapacitních důvodů zadala výroba série D závodu Goznak4 v SSSR. Tisk prvního vydání byl následně ukončen až roku 1987 v souvislosti s nově připravovanou stokorunou brunovského emise. Ovšem vlivem politických událostí z přelomu let 1989/90 byla centrální banka přinucena ukončit produkci nově vydané 100 Kčs 1989 s portrétem Klementa Gottwalda a naopak zahájit výrobu druhého vydání stokoruny vzoru 1961. Rozdíly obou vydání, stejně tak jako varianty I. vydání, detailně popisuje ve svém katalogu Jan Bajer5 a není tedy nutné je podrobněji rozvádět. Pro upřesnění si uveďme jen detaily kolem II. vydání. V něm se tiskly celkem tři série, a to část sérií X25–X48, dále X49–X96, G01–G96 a konečně M01–M24, které více popisujeme v přiložené tabulce6.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
VOJENSKÉ PŘETISKY BANKOVEK NDR
Raritní nouzová platidla
V reakci na mezinárodní situaci na konci sedmdesátých let se na jaře roku 1980 v Německé demokratické republice zahájila diskuze týkající se plánu na vytvoření nouzových platidel.
Pod záštitou Rady národní obrany NDR se počítalo s tím, že by nevyužité bankovky z již neplatné emise v ýchodoněmeck ých marek nově posloužily jako vojenské poukázky, které by v případě vypuknutí válečného konf liktu sloužily jako platidla s nuceným oběhem. Podobně jako v jiných zemích se úvahy o rezer vní měně váží už k přelomu šedesátých a sedmdesátých let, tedy doby v yhrocených vztahů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Už na počátku 70. let došlo k rozhodnutí, aby vojenské útvary byly v případě potřeby v ybaveny vojenskými poukázkami určené jednak pro v ýplatu vojáků a současně i pro úhradu armádních v ýdajů na okupovaném území. Po zklidnění mezinárodní situace se ovšem později tato otázka odsunula na pozdější dobu. Opětovně však přišla na přetřes na konci sedmdesátých let.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
