Rekordní dražba Nové nejdražší mince
Nejdražším českým mincím jsme se věnovali v pátém čísle loňského ročníku.
Je to ale téma, které se neomrzí. Zvlášť když se pořadí na špičce tak často mění. A změnilo se i v prosinci.
V 52. aukci firmy AUREA Numismatika konané v sobotu 7. 12. 2013 se dražila výjimečná nabídka mincí, převážně vysokých dukátových nominálů. Tuto aukci jsme v minulém čísle avizovali s tím, že možná padne další rekord. A tak se také stalo.
Na prvním místě musíme zmínit téměř unikátní saský 20dukát 1610, unikátní nejen vzácností, ale i luxusní zachovalostí. Z vyvolávací ceny 2,2 mil. Kč vystoupal až na neuvěřitelných 6,5 mil. Kč (bez aukční přirážky) a zařadil se tak na první místo v historické tabulce nejdráže prodaných mincí v českých aukcích všech dob (dosud byl nejdráže prodaný ruský zkušební rubl carevny Anny z roku 1730 za 5 mil. Kč, 5,5 mil. Kč s dražební přirážkou, v roce 2003 z Prokopovy sbírky). Další miliónové dražby z této aukce jsou dva 10dukáty – zimního krále Friedricha Falckého a vévody Albrechta z Valdštejna (4,05 mil. Kč a 2,6 mil. Kč). Poslední položka prodaná za milion korun byl velmi vzácný pražský tolar Ferdinanda II. z roku 1630, s největší pravděpodobností zkušební nebo darovací mince. V aukci byly nabízeny i mince za nižší částky, přesto v řádu statisíců bylo prodáno množství mincí. Aukce se tak zařadí mezi sběratelské události nejen sezony, můžeme říci, že událostí několika posledních let.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
Kdo byl Andragorás? Záhadní vydavatelé antických mincí
Kouzlo a tajemství řecké klasické numismatiky spočívá v různorodosti mincovních motivů, nominálů i vydavatelů. V období helénismu jsou emise měst či městských států doplněny nominály panovníků.
Zatímco klasické řecké antické mince doslova plýtvají obrazovými náměty, postavy bohů se střídají s totemovými zvířaty či božskými atributy, helénistické mince vykazují značnou námětovou rigiditu. Lícní stranu charakterizuje většinou portrét zprava (buď vydavatele, jeho předka nebo některého z bohů), rubní strana je vyhrazena pro božstvo a nápisy identifikující vydavatele.
Obecně proto platí, že rámcové určení helénistických mincí k jednotlivým vydavatelským domům či oblastem je jednoduší než v případě mincí klasických. Jejich přesné přiřazení konkrétnímu panovníkovi či dokonce lokalizování místa jejich vzniku je však mnohdy nesmírně obtížné. Situaci ztěžuje skutečnost, že následník často vydával mince s portrétem zemřelého předchůdce či zakladatele dynastie (Seleukovci, Ptolemaiovci), nebo s portréty svého dobrodince a podporovatele (např. nejkrásnější portréty Seleuka I. se dochovaly na ražbách pergamského vládce Filetaira).
Neméně potíží způsobuje opakování několika dynastických jmen v jednom rodě, (Antiochos, Seleukos, Alexandros, Apollodotos, Diodotos), extrémní případ je pak jméno Ptolemaios, které lze přečíst na všech egyptských epigrafických ražbách.
Samostatnou kapitolu a mnohdy badatelský oříšek představují ražby ve stylu emisí Alexandra Velikého. Jeho mince z drahých kovů byly napodobovány téměř sto padesát let po jeho smrti v mincovnách od Makedonie až po města v Malé Asii a Palestině. Rozhodnutí, zda mince vznikla za života velkého krále, je bez specializované literatury nemožné a mnohdy i přesto sporné. Stejně tak rozlišování mincoven pomocí mincovních značek je velmi diskutabilní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
