PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (2)
Bojanský kostelík
Další bankovkou, na kterou se dnes zaměříme, je bulharská 20leva z roku 1991. Hlavním motivem této bankovky je na aversu vévodkyně Desislava, v dnešní době řečeno – sponzorka výstavby Bojanského kostelíka, který je zobrazen na reversu.
Vévodkyně Desislava pocházela ze šlechtického rodu Asenů a je pro Bulhar y nejoblíbenější ženou středověku. Proto se o ní hodně píše v literatuře a také v básních. Mezi nejvíce viditelné kousky, kterými se zapsala do historie, je právě výstavba Bojanského kostelíka. Ten patří mezi největší památky středověké Sofie a Bulharska vůbec. se nachází na reversu stejné bankovky.
Historie Tento kostelík byl v ystavěn na samém okraji Sofie. Jeho východní křídlo patří mezi nejstarší stavební části, které spadají od konce 10. století, až po začátek 11. století. Jde o malou část nazvanou „apsida cross“ a jedná se o část budovy postavené na vzpěrách, jejíž půdorys má tvar kříže. V těchto částech se nachází právě také nejstarší malby fresek, které byly následně v průběhu 12. a 13.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (2) Řecko – země, kde mince promluvily
Písmo na mincích a medailích? O čem se tady dá psát? Je to přece jasná a samozřejmá věc.
Třeba to ale tak samozřejmé a jasné není a bližší seznámení může překvapit. Vítejte tedy do světa skrytých významů a nenápadné krásy. Staré Řecko je naší první zastávkou.
Mramorové tělo bohyně Artemis s množstvím ňader by cizince, který navštívil Efes poprvé, asi překvapilo. Dvě chrámové kněžky, které si daly pod sochou schůzku, však zpodobení své paní dobře znaly. Setkaly se ostatně kvůli jiné věci. „Tohle jsi mi chtěla ukázat, Zoé?“ zeptala se ta starší a otáčela v prstech nově vyraženou minci. „No co, drachma se včelou, jenom nějak divně ozdobená.“ „To je právě to, Xenie, teď už všude berou jen tyhle. A ty ozdoby, o kterých mluvíš, to jsou znaky jména našeho města. Přečetla mi je představená. Ale neboj, všechny staré drachmy bez znaků nám město vymění.“Naše fiktivní scéna předvádí situaci, která se mohla odehrát při prosazení písma do mincovního obrazu. Trasy vývoje dvou velkých starověkých vynálezů, písma a mince, se v jednom okamžiku prostě musely protnout. Až do té chvíle si písmo vystačilo s hliněnou tabulkou nebo kamennou deskou. Mince se zase dlouho spokojovala se svou ranou formou kousku kovu, na kterém vladař vyraženým reliéfem zaručoval její hodnotu. Pak se ale něco změnilo, snad v myšlení lidí, možná v pravidlech obchodování. Dosavadní reliéf hlavy boha nebo figury zvířete už nestačil. Mincovní obraz doplnilo písmeno. Byl to historický okamžik, protože teprve jím se mince stala kompletní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
