TUNISKO 5 DINÁRŮ
Bankovka Pick#95a; 2013
Tunisko je stát v severní části Afriky. Jedná se o republiku, která se v arabštině označuje jako al-Džumhuríja at-Túnisíja, v arabské translaci ةيروهمجلا ةيسنوتلا . Historie bankovky o nominální hodnotě 5 dinárů se píše již od roku 1958, kdy byla vydána jmenované hodnoty Pick#59a jako nedatovaná.
Nosným motivem na aversu bankovky byl portrét presidenta Habib Bourguiba. U bankovky byla použita signatura 30 (Mansour Moalla & Hédi Nouira). Před rokem 1958 byl na území současného Tuniska frankový monetární systém (do roku 1957). Bankovka o nominální hodnotě 5 dinárů se pak objevuje ve všech vydaných emisích bankovek vyjma emisí z roku 1986 a 2005–2008. Těch bylo do roku 2013 dvanáct. V emisi z roku 1960 & 1962 byla bankovka 5 dinárů emitována dokonce dvakrát.
V následujícím příspěvku se budeme detailněji věnovat bankovce z roku 2013, Pick#95a. Emitentem bankovky je Banque Centrale de Tunisie. Bankovka je vybavena holografickým pruhem, který se označuje jako tzv. semiholografický pruh. V roce 2014A byl tento termín poprvé použitý v rozsáhlé studii o hologramech a jejich variantách. Ochranná funkce semihologramů je založena na jejich vizuálních projevech (barevnost, kinetické a 3D efekty), které jsou důsledkem difrakce světla na detailech struktury na úrovni nanometrů. Mikrostruktura je většinou reliéfní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
MISTŘI PADĚLATELÉ (1) Giovanni da Cavino a Nicolaus Seeländer
Pravá nebo falešná? Tuto otázku si sběratelé mincí kladou po celá staletí.
Falza ke škodě sběratelů nejsou záležitostí posledních desetiletí, již renesanční numismatici se museli potýkat s podvodníky vyrábějícími „rarity“. Kdo byli první padělatelé, co je vedlo k výrobě falz a podařilo se jim obelstít tehdejší sběratele?
Říká se že, padělání mincí je staré jako mince samy a totéž platí také padělcích mincí ke škodě sběratelů. Mince byly sbírány již v antice a zájem o ně neopadl ani v ranném středověku. V Itálii 14. století pak s příchodem humanismu vypukla doslova sběratelská horečka. Humanisté a šlechta fascinovaní „nově objeveným“ Římem začali utrácet obrovské sumy za antické umění a věci denní potřeby. Mezi první známé sběratele mincí patřil i florentský básník a učenec Francesco Petrarca (1304–1378), který se na základě studia ikonografie a epigrafiky snažil spojit jemu předložené římské mince se zprávami antických autorů. Numismatika byla od počátku výsadou mocných a bohatých. Italské šlechtické rodiny jako Sforza v Miláně, Este ve Feraře a Medici ve Florencii rozmnožovaly své sbírky po mnoho generací. Inventář sbírky vyhotovený rok po smrti bankéře a politika Cosima de Medici (1389–1464) obsahoval 100 zlatých a 503 stříbrných antických mincí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.