Josef Božek (28. 2. 1782 - 21. 10. 1835) –
český konstruktér a hodinář. Tvůrce prvního parovozu a parní lodi
v českých zemích.
Josef Božek se narodil v české mlynářské rodině ve
slezských Biercích v dnešním Polsku. O stroje a techniku jevil živý zájem
už za školních let. V době, kdy studoval na gymnáziu v Těšíně, si jeho
talentu všiml prefekt Leopold Jan Šeršník a začal perspektivního studenta
podporovat. Právě díky tomuto mecenáši mohl Božek zahájit studium
matematiky a mechaniky u profesora Andrého v Brně. V roce 1804 se vydal
pěšky do Prahy. S osmi groši, doporučujícím dopisem a modelem stroje na
prostřihování sukna. Po krátkém studiu na filosofické fakultě, při níž
zároveň působil jako vychovatel dětí v rodině hraběte Clam-Martinice, se
definitivně vrátil k technice. Nové působiště nalezl ve Stavovském
polytechnickém ústavu, který řídil František Josef Gerstner. Božek však
nenastoupil jako student, nýbrž jako mechanik, jelikož na studium mu
scházely peníze. V té době vznikla řada jeho pozoruhodných konstrukcí: od
hodinek, které se samy natahovaly pohybem ruky, přes různá astronomická
zařízení až po protézy horních i dolních končetin.
Na polytechnice přišel také poprvé do kontaktu
s parním strojem, jehož sestavením z dílů dovezených z Anglie ho Gerstner
pověřil.
K události, která se zapsala do českých dějin, došlo
v září roku 1815. Přesné datum první jízdy Božkova parního vozu je
předmětem dohadů, nejčastěji se uvádí 24. září. Jisté je, že osmadvacátého
téhož měsíce Božek jízdu za velkého zájmu veřejnosti zopakoval. Peníze,
které předváděním vozu vydělal, investoval do realizace svého dalšího snu:
lodi poháněné parou. Veřejnou premiéru bohužel pokazila náhlá bouře a
zejména krádež pokladny s vybraným vstupným. Tato příhoda údajně Božka
natolik znechutila, že experimenty s parními stroji v dopravě ukončil.
Své výjimečné schopnosti ale s úspěchem uplatnil
jinde. Sestrojoval například čerpadla pro vodárny, navrhnul také
železniční vozy pro koněspřežnou dráhu z Českých Budějovic do rakouského
Lince.
Vynikl však především jako precizní hodinář.
Konstruoval velké mechanismy věžních hodin, interiérové hodiny i ty
nejmenší přenosné hodinky. Jeho specialitou ovšem byly neobyčejně přesné
chronometry a astronomické hodiny. Patří mezi ně i kyvadlové hodiny, které
postavil pro hvězdárnu pražského Klementina a jež sloužily až do roku
1984.
Na práci Josefa Božka úspěšně navázali i jeho dva
synové. František, který po otci nastoupil na místo mechanika pražské
polytechniky a mladší Romuald. Ten se podílel například i na přestavbě
pražského orloje v roce 1864.