ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (28) Známky polévkových ústavů a kuchyní
K ulehčení údělu potřebných byly od poloviny 19. století na řadě míst Čech, Moravy a Slezska zakládány polévkové ústavy, spolky na podporu chudých žáků, městské, obecní a lidové kuchyně, koncem první světové války také válečné kuchyně.
Ať už se nazývaly jakkoliv, společné jim bylo jedno - k usnadnění administrativy vydaly provozní známky, které se uplatňovaly při výdeji jídla.
Polévkové ústavy a veřejné kuchyně zakládaly soukromé osoby, spolky a církevní instituce. Tyto humanitární a podpůrné organizace, většinou odkázané na milodary občanů někdy i v naturáliích, často prostřednictvím známek, které potřební dostávali zdarma nebo za režijní cenu, zabezpečovaly pro chudé děti a nezaměstnané alespoň jedno teplé jídlo denně. Helmut Hirschberg1 uvádí, že pravzor těchto organizací pro ústavy ve Vídni byl berlínský spolek založený roku 1866 filantropkou Linou, nikoli Lisou Morgenstern2 (1830–1909). Ta uveřejnila řadu prací na téma charity, krom jiného vydala i návod k zakládání a provozování lidových kuchyní Hilfsbuch zur gründung, Leitung und Kontrolle von Volksküchen, Berlin 1892.
Nejstarším polívkovým spolkem v Čechách (a druhým nejstarším dobročinným spolkem v Praze4), který vydal kovové známky, byl pražský Privat Verein zur Unterstuitzung der Armen čili Soukromý spolek pro podporu chudých, založený již v roce 18015. Jeho ražby jsou zachyceny v prodejním soupisu Killianovy sbírky, což je datuje před rok 1857. Eduard Polívka6 je dokonce vročil do doby kolem roku 1830. Byly ražené z mědi a mosazi v pěti tvarech.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (5) Monarchové na bankovkách
V dalším díle tohoto seriálu se zaměříme na fenomén panovníků, tedy motivem velmi oblíbeným a tedy i častým.
Přemysl Otakar I.
Přemysl Otakar I. se narodil kolem roku 1155 coby čtvrtý syn budoucího krále a českého knížete Vladislava II. V letech 1173 až 1179 pobýval ve vyhnanství na dvoře míšenských Wettigů, kde se oženil s Adlétou Míšeňskou. Po návratu do Čech podporoval vládnoucího bratra Bedřicha, na jehož straně zvítězil ještě téhož roku v bitvě u Loděnice nad Konrádem Otou. Po Bedřichově smrti a odstoupení knížete Václava II. usedl roku 1192 na knížecí stolec. Vyhrocené vztahy s pražským biskupem a císařem Jindřichem IV. však už následující rok vyústili v Přemyslův vynucený odchod ze země a na uvolněný stolec usedá sám biskup Jindřich Břetislav. Po urovnání sporu s císařem a smrti Jindřicha Břetislava se vrací roku 1197 do Čech a opětovně se ujímá vlády. S podporou Filipa Švábského, bratra zemřelého císaře Friedricha Barbarossy, získává 15. srpna 1198 královskou korunu. Za podporu v boji o císařskou korunu mu poté 26. září 1212 uděluje Fridrich II. Štaufský tzv. Zlatou bulu sicilskou, kterou potvrdil dědičnost královské hodnosti Čechách a upevnil vztah země k říši.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
PRAŽSKÁ MINCOVNA .CZ
