Mincovna

ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.

Plaketa ve tvaru známky Novinka Pražské mincovny
Čím se tato novinka v principu liší od běžných ražeb pamětních medailí? Novátorský není ani tak obdélníkový tvar ražby, ani zoubkování které opticky připomíná známku, má však podobný účel jako vroubkování hrany mince.

Hlavní inovací je síla použitého materiálu.

Plaketa je totiž ražena z tenkého plechu ryzího zlata, případně jiného drahého kovu, např. ryzího stříbra. Minimální tloušťka materiálu použita k ražbě je zúročena nárůstem pohledové plochy kterou má výtvarník k dispozici. Větší prostor k aplikaci výtvarného návrhu dovolí umělci obohatit plaketu bezpočtem poutavých detailů.
Nakonec pravoúhlé pole obdélníkového profilu je pro výtvarníky důvěrně známým formátem. Stejně jako filmové políčko, pohlednice nebo pamětní list.
List papíru i plátno obrazu jsou obdélníky a jejich geometrie je malířům bližší. Kružnice vymezená hranou klasické medaile je pro výtvarníky složitější a limitující tvar.
Jednostranná ražba, navíc umožní deformaci materiálu do nezvykle vysoké výšky. Vzniká tak mimořádně vysoký reliéf. V nejvyšších bodech dosahuje výškový rozdíl vůči základně až 3 mm!!! Pro srovnání obvyklé ražby pamětních medailí mají tloušťku 2 mm včetně reliéfu.
Averz plastiky je v mincovní ploše leštěn do vysokého, zrcadlového lesku, který známe z ražeb mincí špičkové kvality (proof).
Matovaný revers plastiky je ošetřen leštěním povrchu diamantovou pastou zrnitosti 9 mikronů.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011



HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9) Církevní aristokracie
Katoličtí preláti svými zakázkami rozvíjeli barokní formy ve všech sférách výtvarného umění.

Nezadali si přitom se svými středověkými předchůdci, kteří, stejně intenzivně, podporovali výtvarné umění své doby. Baroko se u nás markantně projevilo i na mincích a medailích vysokých církevních hodnostářů, jejichž jména už většinou nebyla česká.

Biskupský palác v Olomouci byl pro zdejší měšťany stále ještě novostavbou, když před ním roku 1694 zastavily tři kočáry. Z prvního, s vévodským erbem na dvířkách, vystoupil bledý chlapec, kolem kterého se ihned shlukla početná skupina štolbů, komorníků a tajemníků. „Tohle je opravdu nový pan koadjutor?“ šeptali si sloužící z biskupského paláce. Ti zasvěcení je nenechali na pochybách, bylo tomu skutečně tak. Pomocný biskup olomoucký, Karel Josef Johann Lotrinský, se právě ujímal svého dalšího úřadu. Bylo mu čtrnáct let.
Barokní biskupové a arcibiskupové reprezentovali katolickou církev, tedy nadnárodní, centrálně řízenou organizaci, s pevným místem v mocenské struktuře Evropy. Nebyl důvod, aby pocházeli ze země, kde zastávali úřad. V Českém království, ve kterém ještě doznívala rekatolizace, byl jejich cizozemský původ spíš žádoucí. Monarchie se už stabilizovala ve své absolutistické podobě a propojování světské a církevní moci vyplývalo ze situace. Docházelo k němu sice již v renesanci, ale v 17. století, v zemích s dominancí katolické církve, patřilo k dobových charakteristikám.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU