Nové euromince z drahých kovů razí pařížská mincovna
Pařížská mincovna ( Monnaie de Paris ) přichází s novým konceptem ražby oběhových mincí z drahých kovů.
Paříž, 15.6.2009 - Pařížská mincovna ( Monnaie de Paris ) přichází s novým konceptem ražby oběhových mincí z drahých kovů.
Vysoká nominální hodnota. Ta je klíčem k mimořádnému zájmu, který tyto nové mince v loňském roce vyvolaly nejen u sběratelů a investorů ale i u dalších Evropanů kteří dosud numismatice nevěnovali žádnou pozornost.
I přes fakt že jsou tyto mince vydávány v nezvykle vysokém nákladu, celá emise loňského roku je již vyprodána.
V této sérii jsou vydávány čtyři různé mince. Nominální hodnotu 10€ a 25€ nesou stříbrné mince. Dvě zlaté mince mají nominální hodnoty 100€ a 250€. Evropany bez rozdílu přitahuje právě kombinace vysoké nominální hodnoty mincí a fakt že jejich emisní cena je jen nepatrně větší než nominální hodnota.
Nákupem těchto mincí tak prakticky jenom měníte "obyčejná" měděná eura za eura vyrobená z drahých kovů ! A kdo by nechtěl mít skutečně zlaté nebo stříbrné euro mince ?
Bojíte se o osud Eura jako měny ? Dá Vám budoucnost za pravdu ? Zlato a stříbro hodnotu neztratí, spíše naopak. S těmito mincemi v kapse se proto bát nemusíte.
Bojíte se že růst ceny zlata a stříbra je jen dočasný ? Dá Vám budoucnost za pravdu ? Pak bude Euro stále stabilní a tyto mince hodnotu neztratí i když cena zlata spadne třeba až na samé dno.
Výhody jsou tedy stále na vaší straně.
Ihned po červnové emisi stříbrných 10€ a 25€ mincí se slavným motivem Rozsévačky jsou tyto mince k mání i na českém numismatickém trhu. Zlaté mince však budou vydány až v prosinci. Zájemci o ně si budou muset ještě chvíli počkat.
Nejdéle obíhající bankovka
Stokoruna vzoru 1961 je v naší novodobé historii vůbec nejdéle platná bankovka a není tedy divu, že nás má stále čím překvapovat.
Vedle dosud nepublikovaného výskytu dvou typů číslovačů1 (secesní nový „1a“ a secesní malý „1c“) u série „R“, či ne zcela osvětlenou problematiku okolo sérií D jde tak i nově o bílý kolek, na nějž bychom tímto článkem chtěli upozornit.
Nejdříve si krátce shrňme historii této bankovky. Ta se de facto počíná již peněžní reformou z roku 1953, kdy se do oběhu dostaly státovky podle ruského vzoru, které svým provedením a ochranou proti falzifikaci ani zdaleka neodpovídaly tehdejším standardům2. Není proto divu, že se krátce po jejich uvedení do oběhu začaly vyskytovat více, či méně zdařilé padělky. Díky jejich narůstajícímu počtu tak už koncem téhož roku vláda a vedení centrální banky zvažovalo tisk nové, obměněné, emise, která by graficky vycházela ze vzorů 1953, ale pro větší ochranu by se líc vyvedl měditiskem. Ovšem tento plán, stejně tak jako soutěž z roku 19553, nedošel až do konečné fáze realizace. Namísto toho se Ministerstvo financí na přelomu února a března 1959 usneslo na vypsání zcela nové soutěže na nové padesáti a stokoruny. U stokoruny se k realizaci přijal návrh pplk. Heřmana, který byl po několika úpravách (změna barvy z hnědé na zelenou, uvažovaný sedmiciferný číslovač…) předán Státní tiskárně cenin (STC), která následně 1. února 1961 započala s jejím tiskem.
Zde v STC poté probíhal tisk všech variant sérií prvního vydání, vyjma let 1964/65, kdy se z kapacitních důvodů zadala výroba série D závodu Goznak4 v SSSR. Tisk prvního vydání byl následně ukončen až roku 1987 v souvislosti s nově připravovanou stokorunou brunovského emise. Ovšem vlivem politických událostí z přelomu let 1989/90 byla centrální banka přinucena ukončit produkci nově vydané 100 Kčs 1989 s portrétem Klementa Gottwalda a naopak zahájit výrobu druhého vydání stokoruny vzoru 1961. Rozdíly obou vydání, stejně tak jako varianty I. vydání, detailně popisuje ve svém katalogu Jan Bajer5 a není tedy nutné je podrobněji rozvádět. Pro upřesnění si uveďme jen detaily kolem II. vydání. V něm se tiskly celkem tři série, a to část sérií X25–X48, dále X49–X96, G01–G96 a konečně M01–M24, které více popisujeme v přiložené tabulce6.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
