ZKUŠEBNÍ ODRAŽKY Vzácné ražby v aukci #12 a #13
Jak jsme v lednovém vydání našeho časopisu slíbili, přinášíme Vám podrobnější nahlédnutí pod pokličku připravovaných dubnových aukcí aukčního domu Macho & Chlapovič.
První aukce přinese širokou nabídku od keltských mincí, uherské a habsburské ražby, přes Rakousko Uherskou monarchii, k světovým mincím až k bankovkám. Ve druhé aukci již bude segment nabízených položek úzce vyprofilován jen na naše území od roku 1918 po současnost.
Nyní si představíme některé položky z Aukce #12. Sběratelé keltských mincí ze slovenského území si budou moci doplnit z řady hexadrachem (DEVII, NONNOS, BIATEC, BUSU, LATUMARUS či EVOIVRIX). Uherské dukátové ražby budou, jak je již tradičně zvykem, silně zastoupeny od Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka, přes vyhledávané ražby Matyáše Korvína po Vladislava II. Jagelonského, který nabídne velmi vzácný kremnický dukát 1512. Mezi velmi zajímavé položky budou patřit i medailové ražby Ferdinanda I. první z nich je dukátová medaile 1565 k příležitosti pohřbu panovníka v katedrále sv. Víta. Další je zlatá medaile z roku 1548 na českou korunovaci Maxmiliána II. 25. dubna 1548 (Donebauer 1021, Markl 2112, Novák str.84). K této zajímavé ražbě pojednával i náš článek z čísla 1/2016. Rudolf II. nabídne několik kremnických tolarů, ale i pražský dukát 1593 od Lazara Erckera.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
Jan Jiskra z Brandýsa Český vojevůdce v uherských službách
Když se na jaře roku 1434 rozhodovalo u Lipan o osudu husitské revoluce, měl boj pro většinu příslušníků radikálních polních vojsk existenční nádech.
Jinak než se zbraní v ruce se živit nedokázali a mnohdy ani nechtěli. Věhlas českých bojovníků byl naštěstí tak velký, že se přes stigma kacířství stali ceněnými na řadě evropských bojišť. Největší kariéru v cizích službách nicméně učinil šlechtic, který v husitském období bojoval na straně katolíků – Jan Jiskra z Brandýsa.
Jan Jiskra se objevuje poprvé v pramenech na počátku třicátých let 15. století. Tehdy byl leníkem olomouckého biskupa, měl tedy propůjčen drobný statek protislužbou za vojenské povinnosti. Více o Jiskrovi slyšíme v kritickém roce 1434. Z hradu Radyně úspěšně pomáhal katolické baště Plzni, která byla obležena husitskými vojsky, a podařilo se mu přitom zajmout dva nepřátelské velitele. Následně sloužil na královském hradě Karlštejně, ukončení válečných operací v Čechách ho ale přivedlo do Uher, které hájilo křesťanskou Evropu před tureckou expanzí. Možná tak učinil již v roce 1437 za Zikmunda Lucemburského, zcela jistě je v zemích svatoštěpánské koruny doložen roku 1440. V té době již nežil ani Zikmund, ani jeho nástupce Albrecht Habsburský, jenž po sobě zanechal manželku Alžbětu a dědice trůnu Ladislava. Právě do služeb královny Alžběty Jiskra vstoupil a vytrvale poté hájil práva malého prince, jenž díky svému narození po smrti Albrechta získal přízvisko Pohrobek. Nutno dodat, že Jiskra tak nečinil nezištně a vsadil na velmi dobrou kartu, jak se v následujících letech mělo ukázat.
Smrtí Albrechta Habsburského se ve středovýchodní Evropě uvolnily tři trůny – český, uherský a rakouský. Zatímco novým vládcem rakouských zemí se stal Fridrich III. Habsburský, pozdější římský král a císař, české i uherské stavy váhaly mezi volbou nového krále a zachováním dědických práv Ladislava, což by ale znamenalo, že trůn zůstane do dosažení Pohrobkovy zletilosti uprázdněný. Zatímco čeští politici se po marném hledání nového panovníka nakonec rozhodli vyčkat Ladislavovy plnoletosti, v Uhrách tak jednoznačná situace nebyla. Vzhledem k potřebě chránit jižní hranici země se zdejší politici nakonec rozhodli povolat na trůn mladého polského krále Vladislava III. Jagellonského, neboť uhersko-polská personální unie se jim jevila jako nejlepší hráz proti turecké expanzi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
