2020 - b.k. - Sv. Benedikt - 2 dukát Au | Mincovna. Obecní dům, Praha.

Stojící panovník a heraldický orel Velmi vzácný pražský dvoutolar Rudolfa II. z roku 1601

Přibližně před rokem jsem na stránkách časopisu M&B (2/2013) numismatickou veřejnost upozornil na unikátní jáchymovskou ražbu – dvoutolar se značkou mincmistra Pavla Hofmanna z roku 1590 typu: poprsí panovníka/ letící „abondiovský“ orel.

Je proto dosti překvapivé, ale o to více pro českou numismatiku důležité, že se v relativně krátké době podařilo podchytit další novou, v numismatické literatuře a odborném tisku dosud nepopsanou, českou dvoutolarovou ražbu.

České dvoutolary z přelomu 16. a 17. století bezpochyby patří mezi velmi vzácně se vyskytující nominály vládní mince v zemích Koruny české. Ve veřejných i soukromých sbírkách jsou tyto mince zastoupeny poměrně zřídka. Ve vybraných věhlasných a známých sbírkách byly zastoupeny celkově asi jen 60 kusy a z toho se v jedné třetině případů jednalo o ražby pocházející z pražské mincovny.2 Není podle mě od věci, nejprve si znovu připomenout pár základních informací souvisejících s tímto vzácným nominálem. K nim především počítám skutečnost, že po odmítnutí říšského mincovního řádu zavedeného v Čechách roku 1561 císařem Ferdinandem I. došlo v českých zemích k návratu k tolarové měně, což bylo ujednáno 28. ledna 1573 na jednání českého sněmu a 17. března 1573 potvrzeno císařem Maximilianem II. Jelikož nebyl ihned vydán nový mincovní řád, byla tolarová ražba zahájena podle mincovního řádu Ferdinanda I. z 30. září 1547.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.

Ze světa kovových známek (19) Účelové známky s peněžními jednotkami

Největší vnější podobu s mincemi mají účelové známky s nominální hodnotou v měnových jednotkách nebo jejich dílech.

Mnozí sběratelé a obchodníci je nazývají nouzovkami, snad aby zvýšili jejich atraktivitu při případném prodeji. Na jejich vznik ale měly vliv jiné okolnosti nežli nedostatek drobného oběživa. Jen ojediněle byly známky s peněžním nominálem součástí mzdy nebo jako odměna za práci nad normu. Neměly ale většinou povahu oběživa, uvedený peněžní údaj představoval hodnotu požitku nebo výši výnosu, jenž bylo možné za známku – poukázku nebo stvrzenku – obdržet.

Vydávání známek s platební funkcí naráželo na zákon 7/1924 Sb. O ochraně čs. měny a oběhu zákonných platidel. Zajímavostí je v tomto ohledu informace zveřejněná Rudolfem Petříkem (Petřík 1937: 95; Likovský 2009: 17) a Ivou Světlou-Dubskou (Světlá - Dubská 2006: 220). Podle ní byl výrobce peněžních známek pro stavbu kasáren v Žamberku z let 1930/1931 (majitel ražebny Vladimír Podivím Praha) za jejich výrobu pokutován podle § 4 výše zmíněného zákona „pro falšování peněz“.
Peněžní nominální hodnotu nesou zpravidla na rubu firemní platební známky či náhradní platidla, známky konzumů – stvrzenky pro výplatu dividend nebo interní platidla, rabatní známky obchodníků, známky dobročinných organizací, známky městské dopravy, známky jídelen a restaurací s cenami pokrmů, zálohy, číšnické známky k vyúčtování denních tržeb, hrací známky s hodnotou výhry a další ražby.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.

2020 - b.k. - Sv. Benedikt - 2 dukát Au