2018 - b.k. - Sv. Ludmila - 1 dukát Au | Mincovna. Obecní dům, Praha.

Alfons Mucha Umělec a peníze

Tvorba papírových platidel patří v díle Alfonse Muchy k okrajové, byť přesto k neopomenutelné části jeho tvorby.

Muchovy bankovky a státovky se na dlouhá desetiletí staly vzorem a inspirací pro mnohé jeho následovníky jak doma tak v zahraničí a dodnes budí obdiv a uznání nejen odborné, ale i laické veřejnosti.

Alfons Mucha patřil na přelomu 19. a 20. století k předním výtvarníkům uznávaným nejen doma, ale také v západní Evropě a Spojených státech. Kromě obrazů se ve své tvorbě zabýval především užitým uměním, kde vedle reklamních plakátů tvořil i návrhy obalů pro celou řadu spotřebních předmětů, maloval kalendáře, dekorativní zástěny. Spolupracoval také s významnými architekty, s nimiž se spolupodílel mimo jiné i na výzdobě Obecního domu a dostavbě chrámu Sv. Víta v Praze. V neposlední řadě pak nelze opomenout ani na jeho nesmazatelnou stopu v oblasti poštovních známek.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013

Osvobozené Československo

Oběh platidel po druhé světové válce

Stará národohospodářská poučka praví, že přes měnu lze nejsnadněji a nejúčinněji vysávat porobenou zemi a Československo je toho zdárným příkladem. Otázkou obnovení poškozeného hospodářství se s blížícím koncem války stále intenzivněji zabývala exilová vláda v Londýně pod vedením Dr. Edvarda Beneše. Potíže, se kterými se tehdejší vedení muselo potýkat, však vychází už z předmnichovského vývoje.

Od Mnichova k Protektorátu
Po nástupu nacistů k moci a jejich narůstající agresi vůči okolním zemím se československé úřady od poloviny třicátých let začaly zabývat otázkou válečně-hospodářských příprav pro případ ozbrojeného konfliktu. V rámci nich rostly investice do armády na modernizaci výzbroje, školení mužstva či budování rozsáhlého systému pohraničních pevností. Prostředky se dílem hradily z řádných státních příjmů a částečně čerpáním půjček lombardováním státních cenných papírů (půjčka obrany státu, pokladniční poukázky). V roce 1938 se stát rozhodl splatit svůj státovkový dluh vůči centrální bance a současně financovat válečné výdaje tiskem nekrytého oběživa, díky čemuž byly stávající bankovky po 50 a 100 Kč prohlášeny za státovky. Jejich převzetím stát získal více než 3,7 mld. Kč, z nichž 2 miliardy použil na úhradu státovkového dluhu a jednu miliardu na splacení dluhu u Národní banky. Zbytek byl určen na krytí dalších závazků a případné budoucí mobilizační výdaje.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.

2018 - b.k. - Sv. Ludmila - 1 dukát Au